Paměť kostí - 2. část

Oldřich Kosť  |  Historie

Lidské ostatky nejsou pouze majetkem temnoty hrobů či žáru plamenů. Na mnoha místech světa posloužily nejen k vytvoření uměleckých děl poukazujících na pomíjivost existence, ale také jako memorandum toho, jak nelidský umí člověk být.

Kostnice, Hallstatt, Rakousko

Nenápadná vesnice schovaná v hvozdech Solné komory je svou rozlohou i počtem obyvatel (ani ne tisícovka) sice nepatrná, ale svojí historickou rolí veledůležitá. V polovině devatenáctého století zde byl učiněn výjimečný archeologický nález v podobě odkrytí přes tisíc keltských hrobů ze starší doby železné (8. století př. n. l.) a právě tato událost dala později celé historické epoše jméno.

Kostnice, Hallstatt, Rakousko

Halštatská kultura zanechala své četné stopy nejen v Rakousku, Německu nebo Francii, ale díky Bójům dala dokonce jméno i naší zemi. Hallstatt však stojí za návštěvu i z jiného důvodu. Zdejší kostnice v kostele sv. Michaela nevznikla jako nějaký existenciální imperativ, ale z prozaických důvodů.

Protože je Hallstatt z jedné strany obklopen horami a z druhé jezerem, jednoduše nebylo místa nazbyt ani k pohřbívání. Z toho důvodu se dříve pohřbení exhumovali, jejich lebky se nejdříve bělily, opatřovaly jmennou identifikací, případně ornamentálním motivem, a posléze úhledně ukládaly v kostnici. Zde leží na dvanáct set lebek, z nichž šest stovek je pomalovaných, nejnovější a také poslední pochází z roku 1995.

Kostnice, San Martino della Battaglia, Itálie

Čtyřiadvacátého června roku 1859 se nedaleko italského jezera Garda odehrála zhruba patnáctihodinová bitva známá dnes jako bitva u Solferina, jejíž výsledky pomohly mimo jiné sjednocení do té doby rozdrobené Itálie. V bitvě se utkala francouzsko-sardinská vojska proti vojákům rakouského císařství, celkově bezmála tři sta tisíc mužů na obou frontách. Bez ohledu na historické konsekvence zůstalo na bojišti téměř čtyřicet tisíc mrtvých.

Kostnice, San Martino della Battaglia, Itálie

„Je to boj člověka proti člověku, strašlivý, příšerný. Rakušané i Spojenci padají k zemi, zabíjejí se na krvavých mrtvolách, vraždí se pažbami, rozbíjejí si hlavy a rozparují si šavlí nebo bajonety svá břicha,“ píše spisovatel Jean Henri Dunant, který později vydal vzpomínky na strašlivou bitvu knižně.

Jižně od městečka San Martino della Battaglia vyrostl na počest bitvy muzejní komplex, jehož součástí je i osárium nebo snad kostniční kaple ukrývající ve své apsidě pozůstatky 2619 jak rakouských, tak i spojeneckých vojáků. V nedalekém Solferinu je v kostele svatého Petra ještě jedna kostnice obsahující tentokrát ostatky dalších čtrnácti set vojáků obou bojujících stran téže bitvy. Posmrtný život nemůže být o nic horší, než jaký si ho lidé umějí udělat zaživa.

Kostnice ve Skobelevově parku, Pleven, Bulharsko

Bulharské město Pleven bylo do druhé poloviny devatenáctého století jedním z posledních útočišť osmanské říše na Balkáně. Krvavá rusko-turecká válka v letech 1877–78 však měla do dějin Bulharska, ale i Srbska anebo Rumunska vnést další kapitolu. Obléhání města sice Turky z města vyhnalo, ale jako daň si vyžádalo šest a půl tisíce nejenom ruských, ale také bulharských a rumunských obětí.

Kostnice ve Skobelevově parku, Pleven, Bulharsko

Občané města na slavné obléhání nezapomněli a už na úsvitu dvacátého století nechali na jeho věčnou paměť vybudovat park pojmenovaný na počest ruského generála Michajla Skobeleva. Park se nachází přímo na někdejším bitevním poli na místě s příznačným názvem Dolina smrti a přibližně v jeho centru je kostnice ukrývající pozůstatky nejenom zmíněného generála, ale také vojáků, kteří při akci zahynuli.

Park, v němž jsou rovněž k vidění další dobové artefakty včetně zrekonstruovaného tureckého opevnění, je častým cílem občanů Plevenu a v podstatě všechny památky včetně pamětní Panoramatické věže, postavené v parku nedaleko kostnice, nějakým způsobem s touto historickou kapitolou Bulharska souvisejí.

Kostnice kláštera Megalon Meteoron, Meteora, Řecko

Pokud vzduchem právě nelétají zápalné láhve, je Řecko vyhledávanou turistickou destinací. Země ovšem neskrývá jen mořské poklady, ale nabízí i mnoho bohatství vnitrozemského. Jednou z kulturních památek chráněných UNESCO je i šest zachovaných z někdejších čtyřiadvaceti klášterů vystavěných na vysokých vežích třetihorních pískovců. Nejstarší z nich začaly na stěží přístupných místech vznikat už ve čtrnáctém století, některé byly zničeny bombardováním během druhé světové války.

Kostnice kláštera Megalon Meteoron, Meteora, Řecko

Největším a nejnavštěvovanějším ze zachovalých klášterů je klášter Velký Meteoron, který je pojat spíše jako muzeum a kromě chrámu Proměny Páně, černé kuchyně, mnišských cel či hospodářských prostor má i rozsahem sice nevelkou, ale o to zajímavější kostničku.

Na polici podobné knihovně jsou zde shromážděny lebky a jiné pozůstatky někdejších mnichů. Důvod pro její zřízení byl opět velmi prozaický, neboť na vrcholu skály není příliš místa k pohřbívání. Mniši to řešili tak, že když někdo z jejich řad zemřel, pohřbili ho sice tradičním způsobem, ale po třech letech, kdy jeho duše konečně došla spasení, ostatky exhumovali a uložili je právě zde.

Kostnice kláštera Megalon Meteoron, Meteora, Řecko

Zdroj: Formen

Nejčtenější