Orangutan s pomocí listí předstírá, že je větší

Jaroslav Petr  |  Příroda
Ilustrační foto

Když se orangutani cítí ohroženi, prudce vdechnou přes našpulené rty a vyloudí zvuk ne nepodobný polibku. Tento „líbací zvuk“ vyluzují například, když narazí na hada, tygra nebo člověka. Stejně však reaguje slabší orangutan, když mu nažene strach silnější příslušník vlastního druhu. Zvuk má za úkol zastrašit potenciálního nepřítele.

Orangutani vyluzují „líbací zvuk“ třemi různými způsoby. Při nejjednodušším jen našpulí rty a vdechnou vzduch. Někdy si ale vypomáhají tak, že si našpoulené rty zakryjí dlaní. Asi jako když si my zakrýváme ústa při zívání. Při třetím způsobu vyluzování „líbacího zvuku“ orangutan strhne z větvičky listí, sevře je v prstech a přidrží si je u úst podobně, jako to člověk dělá při kašli s kapesníkem.

Sílu zvuku to neovlivní. Změní se však jeho výška. Prostý líbací zvuk s nezakrytými ústy zní nejvýše. Po zakrytí úst holou rukou je zvuk o poznání hlubší. Po zakrytí úst rukou naplněnou strženým listím ještě dále klesne. Hlubším hlasem se obvykle ozývají větší zvířata. Orangutani se snaží s pomocí „kapesníku“ z listí vzbudit v nepřáteli dojem, že mají hlubší hlas a jsou mohutnější a silnější.

Podobné triky zkouší celá řada různých živočichů. Orangutani jsou však první známí živočichové, kteří k prohloubení hlasu využívají uměle připravenou pomůcku – listí stržené z větve. Nemohou si to dovolit pokaždé, když jsou vystrašení. To by si jejich nepřátelé na trik rychle zvykli a nedali by se jím ošálit. Jak ukázalo pozorování v indonéském pralese, orangutani volí líbací zvuk modulovaný hrstí plnou listí, jen když jsou skutečně do krajnosti vyděšení. Je to jejich poslední trumf ve snaze zapudit nebezpečného nepřítele.

Foto: fotobanka Shutterstock

Nejčtenější