Nobelista Debye - z nacisty odbojářem

Jaroslav Petr  |  Historie
Ilustrační foto (Foto: Shutterstock)

Laureát Nobelovy ceny Peter Debye byl očištěn z nařčení, že sympatizoval s nacisty. Naopak, podílel se na špionáži proti Německu.

Spor o chemika

Petrus Josephus Wilhelmus Debye nebo také zkráceně Peter Debye (1884–1966) získal v roce 1936 Nobelovu cenu za chemii za studium stavby molekul. Byl to výsledek jeho práce v berlínském Fyzikálním ústavu císaře Viléma, jehož byl ředitelem. Ve třicátých letech patřil Debye ke špičce německé fyziky a stal se i předsedou Německé fyzikální společnosti.

Peter Debye (Foto: Wikipedia)

V té době se nacistické Německo zbavovalo všech lidí, kteří měli židovský původ. Platilo to i pro vědecké společnosti. V roce 1938 se Německá fyzikální společnost rozhodla vyloučit těch pár fyziků židovského původu, kteří ještě zbývali v její členské základně. „Vyhazovací dopis“ zakončený slovy „Heil Hitler!“ sepsal Peter Debye.

Na dopis upozornil v roce 2006 spisovatel Sybe Rispens ve své knize „Einstein v Holandsku“ a rozpoutal tak bouřlivé diskuse o tom, jaký Debye vlastně byl. Mnozí se jej zastávali a upozorňovali, že v roce 1938 neměl Debye jinou možnost, než židovské fyziky ze společnosti vyloučit. Pokud nebyl pod tlakem okolností, choval se prý tento nobelista úplně jinak a v roce 1938 například pomohl k útěku z Německa do Holandska židovské fyzičce Lise Meitnerové. V roce 1940 odešel Debye do USA na Cornell University. Především jeho výzkum při vývoji umělého kaučuku měl pro Spojence obrovský hospodářský význam.

Debyeho kritici ale oponovali tím, že Debye i z USA udržoval kontakty s nacisty v Německu a nechával si „otevřená zadní vrátka“.

Debye jako špión?

Nejnovější výzkumy nizozemského chemika Jurrieho Reidinga, jehož výsledky zveřejnil časopis Ambix, vrhají na Debyeho život překvapivé světlo. Debye se kamarádil s rakouským vědcem Paulem Rosbaudem, který nacisty otevřeně nesnášel.

Ilustrační foto (Foto: Shutterstock)

Pracoval pod krycím jménem Griffin pro britskou výzvědnou službu MI6 a dodával jí velmi cenné vědecké informace. Kromě jiného i data o vývoji raket V1 a V2 a o práci nacistických vědců na atomové bombě. Všechny Rosbaudovy akce a kontakty není možné zjistit, protože jeho složka je v Británii stále ještě vedena jako „tajná“.

Rosbaud si s Debyem psal až do Dobyeho smrti v roce 1966. Podle Reidinga to jednoznačně vylučuje, že by Debye sympatizoval s nacisty. V tom případě by s ním Rosbaud nechtěl mít nic společného. Reiding jde ve své obhajobě Debyeho ještě dál. Jako prominentní fyzik měl Debye přístup k velmi cenným informacím a je proto možné, že patřil ke Griffinovým tajným informátorům.

Profesionální historici namítají, že se tu vytvářejí dva protikladné mýty. Jeden líčí Debyeho jako padoucha a druhý jako světce. Pravda podle nich nebude tak jednoznačná.

Nejčtenější