Nezištní šimpanzi

Jaroslav Petr  |  Příroda

Také šimpanzi bonobové (Pan paniscus) se řídí zásadou, že pojídat dobroty ve společnosti je lepší, než se cpát o samotě.. Vědce tím pořádně zaskočili, protože dělení o potravu bylo donedávna považováno za výhradně lidský rys.

Při pokusu v jednom konžském centru pro osiřelá šimpanzí mláďata vědci pustili hladového bonoba do místnosti s potravou. Druhého bonoba umístili do vedlejší místnosti za mříž. Hladové zvíře dostalo na vybranou. Buď se nají samo anebo otevře mříž a pustí k jídlu i šimpanze z vedlejší místnosti. Bonobové většinou otevírali dveře druhému šimpanzovi, i když by potravu snadno spořádali sami.

Motiv k takové nezištnosti je pro vědce záhadou. Dále zkoumají, jestli chování bonobů nakonec přeci jen není zištné. Nelze vyloučit, že pomáhají druhému šimpanzi v naději, že ten jim to příště oplatí nějakou protislužbou.

Vědci vedou zuřivé spory i o nezištné chování šimpanzů učenlivých (Pan troglodytes). Některé pokusy s šimpanzy chovanými v zajetí naznačovaly, že lidoopi jsou sobečtí, a tento názor stále zastává významná část odborníků. První důkaz o nezištnosti šimpanzů získali němečtí zoologové pokusem, v kterém člověk věšel prádlo a přitom upustil na zem kolíček tak, že na něj nemohl ze svého místa dosáhnout. Jeho počínání sledovali tříletá šimpanzí mláďata. Většina z nich přichvátala vědci na pomoc a kolíček mu podala.

Nezištnou spolupráci se podařilo prokázat i u starších šimpanzů. Vědci zavřeli jednoho šimpanze za dveře, které lidoop nemohl sám otevřít. Šimpanz ale věděl, že za dveřmi je banán, a tak se za ně dobýval. Jiný šimpanz neviděl banán, ale viděl šimpanze marně se potýkajícího s dveřmi. Tento šimpanz měl možnost dveře otevřít. Kdyby byli šimpanzi skuteční sobci, tak by se s otvíráním dveří nenamáhali. Lidoopi však umožnili druhému zvířeti dosáhnout na banán v 80% případů.

V přírodě mají šimpanzi pro nezištnost zřejmě ještě pádnější důvody než v zajetí. V šimpanzích tlupách obývajících prales Thai v Pobřeží slonoviny se vědci stali svědky případů adopce osiřelých mláďat. Osvojením mláděte na sebe bere šimpanz náročný úkol.

Pěstoun se dělí s mládětem o potravu. Adoptivní rodič také chrání mládě při nejrůznějších konfliktech nebo je nechává spát ve svém hnízdě, jež si každý dospělý šimpanz na noc staví v koruně stromů. Mládě mu to nemůže ničím oplatit. Sirotky často adoptují i samci, takže rozhodně nejde o projev mateřského pudu. Jedná se o ryze nezištné jednání.

V pralese Thai k němu zřejmě významně přispívá početná populace levhartů, kteří tu šimpanze loví. Smrt a zranění v důsledku útoku šelmy jsou u šimpanzů časté a šimpanzi se starají jak o poraněné členy tlupy, tak o osiřelá mláďata. Naopak, při chovu v zajetí, kde jsou šimpanzi v bezpečí a mají zajištěn dostatek potravy. K nezištné spolupráci je proto nic nenutí a chovají se ve většině případů sobecky.

Nejčtenější