Nanorozbušky

Martin Tůma  |  Věda

Rakovina je velmi zákeřná nemoc. Často propukne zcela skrytě a když je zjištěna, je pak velmi obtížné nebo nemožné ji léčit. Vědci zjistili, že si zhoubné buňky doslova zotročují okolní tkáň, aby jim dodávala bílkoviny potřebné pro jejich růst, a že nádor dokáže produkovat svoje vlastní kmenové buňky, které potom způsobují metastázy.

Velmi nadějným trendem v boji proti této zákeřné chorobě jsou nanotechnologie. Vědcům se podařilo určit a vytvořit biologické markery – tedy identifikátory, podle který lze rozeznat rakovinnou buňku od normální, a dokáží vyrobit nanočástice, které mohou putovat krevním řečištěm a pronikat právě do rakovinných buněk.

Jedna z metod likvidace této buňky potom spočívá v tom, že nanočástice v sobě obsahuje mikrokrystal železa a pomocí elektromagnetického záření se prudce ohřeje a roztrhá buňku. Tyto nanočástice vesměs pocházejí ze široké rodiny fullerenů.

Tým vědců z Floridské university publikoval práci o polyhydroxy fullerenech. Hlavní výhodou těchto nanočástic je to, že k jejich odpálení stačí i velmi slabý laser, okolo 500mW. V případě použití v medicíně by odpadlo možné vedlejší následky ozařování, protože stávající formy fullerenů vyžadují podstatně vyšší energie k jejich odpálení.

Ale nemusí to být jenom medicína, tato sloučenina je schopna nahradit i klasické rozbušky u průmyslových náloží, místo doutnáku nebo bleskovice by potom stačil na nálož posvítit a bum! Kromě toho vědci laserem o velmi nízkém výkonu vypálili na papíře, pokrytém těmito částicemi, písmena UF, zkratku University of Florida a tak prezentovali možnost využití této sloučeniny v litografii, tedy i při výrobě procesorů, kde stávající technologie narážíme na materiálová omezení.

Otázkou zůstává syntéza polyhydroxy fullerenů, především její technologická náročnost a cena, o tom zpráva nemluví.

Zdroj:
http://news.ufl.edu/…/03/18/nano/

Nejčtenější