Na útěku z černé díry

Jaroslav Petr  |  Vesmír
Umělecké ztvárnění černé díry Cygnus X-1. Zdroj: ESA

Francouzští astronomové přistihli částice při úniku z nitra černé díry v souhvězdí Labutě.

Jako na spirálovité skluzavce letí částice v blízkosti černé díry Cygnus X-1. Nepadají do nitra černé díry, ale díky silnému magnetickému poli se derou na svobodu – pryč z drtivého sevření gravitace.

Inspirace rockových hvězd

Cygnus X-1 je celebritou mezi vesmírnými objekty. Tento silný zdroj rentgenového záření byl objeven v souhvězdí Labutě v roce 1964 a stal se prvním tělesem, o kterém se vědci shodli, že jde o černou díru. To dostalo Cygnus X-1 do popředí zájmu nejen u astronomů, ale i umělců.

V roce 1975 uzavřeli o existenci této černé díry sázku věhlasní astrofyzikové Kip Thorne a Stephen Hawking. Kanadská rocková kapela Rush věnovala černé díře Cygnus X-1 hned dvě skladby. Jedna vyšla na desce A Farewell to Kings v roce 1977 a druhá na desce Hemispheres o rok později.

Umělecké ztvárnění sondy Integral. Zdroj: ESA
Umělecké ztvárnění sondy Integral. Zdroj: ESA

Objekt vzdálený od Slunce asi 8000 světelných let nepřestává přitahovat zájem ani dnes, bezmála půlstoletí po svém objevení. Sonda Evropské vesmírné agentury (ESA) Integral zachytila svými přístroji „životní období“ Cygnus X-1 v impozantní délce 5 milionů sekund – tedy více než 8 týdnů.

Částice na útěku

Samotná černá díra je pro pozemského pozorovatele neviditelná. Prozrazuje ji masa hmoty, kterou nasává mocnou gravitací ze svého blízkého souseda – hvězdy HDE 226868. V těsné blízkosti černé díry se nachází gigantický vír částic a záření, který se bezmála rychlostí světla řítí do jejího nitra, odkud není úniku.

Francouzští astrofyzikové vedení Philippem Laurentem odhalili na detailních snímcích sondy Integral v těsné blízkosti Cygnus X-1 neklamné stopy po existenci velmi silných magnetických polí. Ty mají velmi zvláštní strukturu a obrovskou sílu. Podle všeho dokážou vyrvat jednotlivé částice z černé díry a vymrštit je z dosahu její gravitace. Částice osvobozené ze sevření černé díry se pohybují po zvláštní spirálovité dráze a to polarizuje rentgenové záření vydávané částicemi.

Právě objev polarizovaného rentgenového záření v těsné blízkosti Cygnus X-1 je podle Laurenta a jeho kolegů jasným důkazem toho, že některé částice si díky magnetickému poli najdou z černé díry cestu ven. Už dříve vědci pozorovali v blízkosti černých děr proudy částic, ale nikdy nedokázali nahlédnout tak blízko černé díře, aby si mohli být jisti, že částice vylétají skutečně z jejího nitra. Jedinečné záběry sondy Integral jim to dovolily poprvé.

Nejčtenější