Možnosti a šance na nalezení mimozemského života

Petr Kubala  |  Vesmír

Před několika dny vyvolal celosvětový poprask jeden ze zaměstnanců NASA, který s vážnou tváří oznámil, že se mu podařilo nalézt mimozemský život v meteoritu. Jeho studii záhy odborná veřejnost odsoudila. Jaké jsou vlastně nyní naše možnosti na nalezení mimozemského života?

V pátek 4. března zveřejnil Richard Hoover (Marshall Space Flight Center, NASA) svou studii, ve které tvrdí, že se mu podařilo v meteoritu nalézt stopy mimozemského života. Fosilie sinic se měly nacházet v uhlíkatých meteoritech, tzv. chondritech. Konkrétně se jedná o druh s označením CI1, který je velmi vzácný. Hoover zkoumal tři z nich. Uvádíme název, rok a místo dopadu a celkovou hmotnost nalezených fragmentů:

  • Alais, 1806; Francie; 6 kg
  • Ivuna, 1938; Tanzanie; 0,705 kg
  • Orgueil, 1864; Francie; 14 kg

Vždyť on není ani doktor, paninko

Jedná se o meteority, které jsou pozůstatkem nejstaršího materiálu, z něhož vznikla Sluneční soustava. Ačkoli v těchto meteoritech nalezneme organické látky i vázanou vodu, pravděpodobnost existence dávného života v těchto kosmických poutnících není valná.

Nechceme se pouštět do složitých biologických rozborů nejnovější studie. Pokud vás toto téma zajímá, můžete si přečíst vyčerpávající článek Tomáše Petráska na webu Vzdalenesvety.cz.

Hooverova práce byla během několika hodin ostatními vědci rozcupována na kousky. Problémem číslo jedna je fakt, že mikrofosilie lze obvykle jen těžko rozeznat od běžného anorganického materiálu. Hoover navíc své objevy mimozemského života předkládá pravidelně jednou za několik let.

Tentokrát vydal článek na webu Journal of Cosmology a mnoho astrobiologů tento článek dost ostře napadlo. Jeden ze zaměstnanců Astrobiologického institutu NASA (NAI) ho označil za žert, který měl vyjít spíše na Apríla. Někteří se dokonce pustili do samotného webu, který označili za nedůvěryhodný, s layoutem na úrovni 90. let. Ptali se, proč Hoover nedržel klasický postup a neuveřejnil text ve skutečném odborném časopise.

Autoři webu Journal of Cosmology se sice hájili, že oslovili sto vědců, kteří by se měli ke studii vyjádřit (reakce budou na webu vycházet postupně) a dalších pět tisíc, jež mohou poslat své postřehy, masivní kritiku odborné obce to ale nezastavilo. Situace došla dokonce tak daleko, že mnozí Hooverovi kolegové z NASA volají po „demisích“ a „rozhodných krocích NASA“ a Journal of Cosmology úkoluje právníky a připravuje stížnosti či dokonce žaloby. Do nejpikantnější fáze dospěla situace v okamžiku, kdy se ukázalo, že Hoover uvádí u článku titul Ph.D. nelegálně, neboť doktorem není.

Humbuk okolo meteoritů ale nechme spát a podívejme se, jaké dnes máme možnosti v oblasti hledání mimozemského života. Pomiňme možnost, že mimozemšťané přiletí sami a svůj kosmický koráb z ničeho nic zaparkují před sídlem OSN. Současná věda nám v nejbližších letech nabídne následující možnosti.

První možnost: Zase ty meteority

Objev i primitivních forem života by znamenal převrat. Měli bychom totiž v rukou důkaz, že život může vzniknout i mimo Zemi. V případě meteoritů je šance spíše u těch, které k nám přiletěly z Marsu.

Jak se vůbec může „kus“ rudé planety dostat na Zemi? Představte si situaci, že do Marsu naráží kosmický vetřelec (meteorit). Pokud dojde k nárazu pod vhodným úhlem, může být kus marsovské horniny katapultován do kosmického prostoru. Při troše štěstí se mu za pár milionů let připlete do cesty naše Země. Tento scénář sice vypadá dosti nepravděpodobně, ale meteority z Marsu i Měsíce už skutečně byly nalezeny.

Jeden takový „kámen z Marsu“ se už stihl dostat do historie astrobiologie. Meteorit ALH84001 byl nalezen v Antarktidě v roce 1984. Od té doby jsou čas od času uveřejňovány studie, podle kterých se v meteoritu nachází fosílie či jiné stopy života. Žádný jednoznačný důkaz však podán dosud nebyl.

Meteorit ALH84001 připutoval z Marsu (Foto: NASA)
Meteorit ALH84001 připutoval z Marsu (Foto: NASA)

Druhá možnost: Vzhůru na Mars nebo jinam, každopádně někam!

Může existovat primitivní život na některém jiném tělese Sluneční soustavy? Velkým favoritem byla dlouhou dobu rudá planeta. O marťanech a kanálech na Marsu snili někteří ještě koncem 19. století. Zbytky naděje definitivně rozprášily první kosmické sondy v 60. letech minulého století. Přesto zůstal Mars favoritem na přítomnost protivního života, ať už v současné době nebo v dávné geologické minulosti.

Přestože k rudé planetě létaly a stále létají sondy jak na běžícím páse, do přímého hledání života se zatím pustila jen dvojice Vikingů v 70. letech. Podle oficiálních výsledků sondy Viking na Marsu život nenalezly, ale ani ho nevyloučily.

Gilbert Levin, který v projektu vedl jeden z biologických experimentů, se však domnívá, že sondy byly v hledání života úspěšné. Jeho experiment Labeled Release měl hledat mikroorganismy prostřednictvím jejich metabolismu. Ke vzorku půdy byly přidány živiny a dle předpokladu mělo dojít k oxidaci na oxid uhličitý, což se také stalo. Problém byl ovšem v tom, že jiný test na organické látky dopadl negativně. Levin ale dnes tvrdí, že jeho experiment život na Marsu prokázal. Důkazem má být shodný výsledek testu, opakovaný nedávno v Antarktidě.

Pohled na povrch Marsu z přistávacího modulu sondy Viking (Foto: NASA)
Pohled na povrch Marsu z přistávacího modulu sondy Viking (Foto: NASA)

Najdeme život, jenže náš vlastní

Vědci se dnes všeobecně shodnou na tom, že se na Marsu kdysi nacházela voda v kapalném skupenství. Zejména okolo rovníku mohly být ještě před třemi miliardami let jezera o velikosti až několika desítek kilometrů.

Vodítkem může být i nedávno odhalený metan v atmosféře Marsu. Ten nevydrží v atmosféře příliš dlouho, takže by ho mělo něco doplňovat. Nevíme však, zda se jedná o aktuální proces, nebo dochází pouze k uvolňování podpovrchových zásob metanu. Rovněž zůstává nezodpovězenou otázkou, zda má metan biologický či geologický původ.

Přestože k Marsu létají sondy, žádná z nich nenese na palubě nádobíčko, které by umožňovalo přímé hledání života. Sonda Phoenix v roce 2008 pouze prokázala, že se voda na Marsu nachází ve formě ledu už několik centimetrů pod povrchem (v oblasti severního pólu).

Jen málokdo ví, že mapa Marsu je rozdělena na oblasti dle možnosti výskytu života. Kritické regiony, ve kterých by se mohl život nacházet, jsou však kosmickým sondám zapovězeny. Aby totiž sonda mohla v těchto oblastech přistát, musela by projít velmi důkladnou a drahou sterilizací. Nikdo si totiž nechce vzít na triko možnost případné kontaminace či roznesení pozemského života po Marsu. V případě astrobiologicky laděných sond to má ale i praktický význam – sonda by sice mohla život nalézt, ale ve skutečnosti by šlo o život, který sama na Mars dopravila. Přestože se o životě na Marsu mluví ve všech pádech, jeho pořádné hledání stále nezačalo.

Tip: Na téma bakterií, které byly dopraveny na Mars ze Země, si můžete přečíst nedávný článek Jaroslava Petra.

S balónem do vesmíru

Mars ovšem není jediným cílem. Vědci dávají dosti velké šance některým Jupiterovým a Saturnovým měsícům. Pod ledovou skořápkou Jupiterova měsíce Europa se dost možná nachází oceán tekuté vody. Podpovrchový oceán nelze vyloučit ani na Saturnově měsíci Enceladus, u kterého kosmická sonda Cassini před několika lety nalezla ledový vulkanismus.

Ledové gejzíry na Enceladu. Snímek pořídila sonda Cassini (Foto: NASA)
Ledové gejzíry na Enceladu. Snímek pořídila sonda Cassini (Foto: NASA)

Astrobiology přitahuje i největší Saturnův měsíc Titan. Na jeho povrchu se sice voda nenachází, v mnohem se však podobá Zemi. Na Titanu nalezneme jezera, řeky, déšť, oblačnost i mlhu. Místo koloběhu vody zde však funguje koloběh metanu a etanu.

Nejvíce informací o Jupiterových měsících zjistila v 90. letech sonda Galileo. Saturnovu rodinu pak od roku 2004 prozkoumává Cassini. V lednu 2004 prolétla atmosférou Titanu sonda Huygens a zaslala nám vůbec první snímky povrchu tohoto tajuplného světa.

Budoucí výzkum vzdálených končin Sluneční soustavy je ve hvězdách. Především NASA se hodlá zaměřit spíše na levnější projekty. S osudem budoucích projektů si tak pohrají především rozpočtové turbulence.

Ve výhledových plánech je americko-evropský projekt EJSM (Europa Jupiter System Mission). Dvě sondy by se měly zaměřit zejména na Jupiterovy měsíce Europa a Ganymed. Start mise se očekává nejdříve v roce 2020, s příletem k Jupiteru o šest let později. Přibližně ve stejné době by se atmosférou Titanu mohl prohánět balón a ve vodách jezera pak speciální přistávací modul. Zda ovšem mise TSSM (Titan Saturn System Mission) proběhne, není vůbec jisté.

Bude atmosféru Titanu zkoumat balon? (Foto: NASA)
Bude atmosféru Titanu zkoumat balon? (Foto: NASA)

Třetí možnost: Hledání života mimo Sluneční soustavu

Už více než patnáct let objevují astronomové planety u cizích hvězd. Od roku 2009 mají ve vesmíru silnou zbraň v podobě kosmického dalekohledu Kepler. Ten by měl výrazně rozšířit seznam dosud objevených asi 530 exoplanet a nalézt i planety zemského typu, na jejichž povrchu se může nacházet život.

Pokud však v současné době nejsme schopni potvrdit či vyvrátit život v naší vlastní planetární domovině, nelze očekávat, že se nám to povede v případě planet mimo Sluneční soustavu.

Výzkum exoplanet je nejdynamičtějším oborem astronomie. V budoucích letech budeme objevovat exoplanety o velikosti Země, které okolo svých hvězd obíhají v obyvatelných oblastech, což znamená, že na svém povrchu mohou mít podmínky k udržení vody v kapalném skupenství. Dokonce bychom měli být schopni zkoumat atmosféry těchto světů. Zda se však na jejich povrchu život skutečně nachází, na to nám patrně astronomie v nejbližších desetiletích (a asi ani nikdy v budoucnu) definitivní odpověď dát nedokáže.

Haló, je tam někdo?

V loňském roce jsme oslavili padesátileté výročí položení základů SETI. Před půl stoletím se totiž zrodil jeho předchůdce – projekt Ozma. Astronom Frank Drake použil radioteleskop o průměru 26 metrů, aby pročesal signály přicházející od hvězd Tau Ceti a Epsilon Eridani. Bylo to poprvé, co byl radioteleskop využit k hledání případných mimozemských signálů.

V roce 1974 použil Drake slavný radioteleskop Arecibo k opačnému postupu. Směrem k hvězdokupě M13 byl vyslán krátký vzkaz pro případné mimozemské posluchače. Zpráva měla sedm základních částí: informace o radioteleskopu, znázornění Sluneční soustavy, atomová čísla základních prvků, které tvoří DNA, informace o lidské populaci apod.

Milionům lidí dnes na počítači běží pod hlavičkou distribuovaných výpočtů program SETI@home. Základním zdrojem dat je právě portorický radioteleskop Arecibo, institut SETI se však začíná pomalu stěhovat do vlastního. Společně s Kalifornskou univerzitou staví asi 470 km severovýchodně od San Franciska síť radioteleskopů ATA (Allen Telescope Array, přibližte si satelitní snímek).

Projekt nese jméno spoluzakladatele Microsoftu Paula G. Allena, jenž stavbu finančně podpořil. První signály začaly antény ATA přijímat na podzim roku 2007. Po dokončení bude ATA disponovat 350 radioteleskopy o průměru šest metrů, které mají nahradit celistvou anténu o průměru 114 metrů. Zatím je k dispozici jen hrstka teleskopů, které se kromě lovení mimozemských signálů zabývají astronomickým výzkumem.

Institut SETI hodlá rozjet dvouletý projekt v hodnotě pěti milionů dolarů, jehož cílem má být pročesávání dvou tisíc nejvíce nadějných exoplanetárních kandidátů, které objeví již zmíněný dalekohled Kepler.

Projekt SETI a myšlenku hledání mimozemských civilizací zpropagoval zejména film Kontakt s Jodie Foster v hlavní roli. Film byl natočen podle knižní předlohy slavného astronoma a zakladatele Planetární společnosti Carla Sagana. Osobní rysy hlavní hrdinky byly údajně odvozeny od rysů Jill Tarter, která je dnes ředitelkou jednoho z center Institutu SETI.

Carl Sagan před modelem sondy Viking (Foto: NASA)
Carl Sagan před modelem sondy Viking (Foto: NASA)

Carl Sagan často říkával, že výjimečný objev si žádá výjimečných důkazů. A tím se vracíme na počátek našeho článku. Hledání života ve vesmíru pokračuje, ať už v teoretické rovině, tak i v rámci Sluneční soustavy a vzdálených planetárních světů. Zdravý skepticismus a rozvaha jsou však na místě…

Autor je provozovatelem webu http://www.exoplanety.cz

Nejčtenější