Mladší dryas a Venclovský

Ivan Verner  |  Příroda

Už jsme se vícekrát zmiňovali, že naše rodná planeta byla jednou obrovskou ledovou koulí, jindy ji zase téměř celou pokryly pouště a stepi. Nyní se všichni, možná až na několik jedinců s prognostickou jasnozřivostí, snaží vypátrat, zda se to nemůže nějak zopakovat.

Problém je v tom, že se neví, komu věřit. Takový šéf Mezivládního klimatického panelu při OSN, Rádžendra Kumar Pačaurí, má momentálně velkou hroudu másla na hlavě, která taje ještě rychleji než ledovce, o nichž mluvil, a přitom plakal. Tento muž z himálajského podhůří vede rovněž TERI (The Energy and Resources Institute) sídlící v Novém Dillí. Zdá se, že kázal vodu, a pil víno – a to ne ledajaké, přímo luxusní značky a ročníky. Prý se nechal vozit do práce luxusními limuzínami, zatímco mu v garáži odpočívala auta s elektrickým pohonem. Nebyla dost pohodlná.

Varoval, že himálajské ledovce komplet roztají v roce 2035. Spletl se ale, bude to roku 2350. Chybu v dokumentu vysvětlil pomýlením svého hlavního geologa Furtráda Imrvéra Pošutrupátrá, ale jinak je alarmující zpráva v rychtyku (výraz ze starého Himáčalpradéše, znamenající „záležitost kasty neomylných“). Pochopitelně, že si tento zpackaný výzkum vysloužil ostrou kritiku a výsměch, ale bylo by zlé vylévat s vaničkou i dítě. Není to z geologického hlediska dlouho, asi tak minulý čtvrtek po poledni, kdy severní polokouli Země překvapil příchod mimořádně chladného počasí. Během několika měsíců se totálně proměnilo klima a přišla malá doba ledová.

Období, jemuž říkáme mladší dryas, nastalo někdy před 12 800 lety a trvalo více než tisíciletí. Průměrná roční teplota poklesla až o deset stupňů Celsia a zalednění v Evropě se rozšířilo až kamsi přes Dánsko a k českým hraničním horám. Co se stalo? Příčinou ochlazení bylo přerušení termohalinní („teploslané“) cirkulace v oceánech poblíž Arktidy. Konkrétně v Atlantiku přestala fungovat doprava teplé vody Golfským proudem. A teď – co přerušilo tok Golfského proudu? I zde už máme po ruce odpověď. Byla to obrovská masa studené sladké vody, snad až 10 000 krychlových kilometrů. Odkud se tam vzala?

V severní Kanadě, v místě dnešního Winnipežského jezera (a v blízkosti dalších, jako jsou Manitoba nebo Winnipegosis) se rozlévala vodní plocha o výměře 440 000 čtverečních – větší než kterékoli dnešní jezero včetně Kaspického. Jeho vody zadržoval nekoherentní val. Proč byl narušen a proč se vody prehistorického jezera jménem Agassiz (podle švýcarského geologa a glaciologa, s tenisem nemá nic společného) vylily, je doposud předmětem spekulací. Možná to paradoxně bylo oteplení, jehož vlivem povolil permafrost, možná do jezera přiteklo příliš vody z tajících ledovců.

Ve hře je také dopad vesmírného tělesa, které sice nemuselo zasáhnout přímo břehy jezera, ale stačilo k tomu, aby zapálilo porosty a vyvolalo rozsáhlé požáry. Výsledek byl pak takový, jak jsme řekli – změnila se slanost moře a termohalinní proudění zkolabovalo. Led postupoval na jih, do Ameriky se přes Beringův průliv dostala spousta přistěhovalců, kteří převálcovali starousedlíky, jež dnes nazýváme lidem kloviské kultury.

V Evropě se stalo zase něco jiného. Také zde se utvořilo obrovské jezero, které napájely řeky jako Rýn, Mosela nebo Temže. Británie totiž byla se zbytkem kontinentu propojena a prakticky ji odděloval jen tok řeky, jíž se dostalo jména Fleuve Manche. Tlak vody, které v jezeře na konci mladšího dryasu neustále přibývalo z ledovců, nakonec křídové pahorky mezi dnešní Francií a Anglií neudržely.

Obrovský proud vody vytvořil základ Lamanšského průlivu. Provalení hrází obou jezer sice nemá přímou souvislost, ale ukazuje, že kromě tektonických a vulkanických pochodů mohou tvář Země ovlivňovat i velká jezera. Anglie by nemohla hlásat „splendid isolation“ a my bychom neznali Venclovského.

Zdroj: MF Plus

Nejčtenější