Místo pro záhady v Egyptě není

VTM  |  Historie
Profesor Miroslav Verner

Čeští egyptologové působí v zemi faraonů už léta. Dnes je jejich nejznámějším působištěm jedno z pyramidových polí na memfidské nekropoli, Abúsír, asi dvacet kilometrů od Káhiry. Koncese na vykopávky nejsou udělovány státu, univerzitě nebo jiné organizaci, nýbrž jednotlivci. Tu, která opravňuje naše vědce k práci v této lokalitě, drží profesor Miroslav Verner.

Profesor Miroslav Verner se na archeologickém výzkumu v Egyptě podílel už v době, kdy se budovala Asuánská přehrada, a na zaplavovaném území Núbie staré památky dokumentoval a zachraňoval v rámci mezinárodní akce UNESCO i tým českých vědců. Spolupráce Egypta a tehdejšího Československa byla oboustranně výhodná. Nepříliš bohatí dědici faraonů ušetřili dolary stejně, jako je nemuseli vynaložit vědci z nedávno založeného (1958) Československého egyptologického ústavu.

Navíc na katamaránu s názvem Sadík en-Núba si naši egyptologové vedeni profesorem Zbyňkem Žábou vybudovali kredit, který následníci zakladatele ústavu rozvíjejí a posilují dodnes. Ostatně časopis VTM o výpravě na lodi Sadík en-Núba podrobně psal už tehdy. I dnes je o čem psát.

V Abúsíru, kde již nikdo nepředpokládal nějaké významnější nálezy, se Češi starají o stále nová překvapení – hrobka vezíra Ptahšepsese, princezen Chekeretnebtej a Hedžetnebu, pyramidový komplex královny Chentkaus II., především pak objev pyramidového komplexu faraona Raneferefa nebo nevykradené šachtové hrobky kněze Iufaa.

Pane profesore, do Egypta jezdíte od roku 1964. Změnil se nějak za tu dobu vztah Egypťanů k jejich památkám?

Především se změnil sám Egypt. Když jsem tam byl poprvé, měla Káhira dvaapůl milionu obyvatel a celý Egypt kolem třiadvaceti milionů. Dneska jen Káhira má dvacet milionů a celá země, nikdo to ale neví přesně, se blíží stu milionů. Samozřejmě, že tento demografický nárůst nemohl zůstat bez odezvy, pokud jde o památky, a to nejen památky z doby faraonů, ale i středověké, islámské, řecké i římské i koptské.

Egypt je doslova přeplněn památkami. Základní vztah místních obyvatel k památkám je nejednoznačný. Existuje úzká kultivovaná vrstva vzdělaných lidí, kteří se o památky intenzivně zajímají. Jsou však také prostí lidé, feláhové, často negramotní. Hodnota památek je nesmírná a pokušení veliké. Je třeba je před zloději chránit, loupeže jsou ale na denním pořádku. Také zapálení islamisté se na památky dívají s nelibostí. Jsou pro ně z doby pohanské, pobuřuje je zobrazování lidí, zejména nahých žen.

Ale nikdo si nedovolí sprejem pomalovat starý reliéf nebo sochu…

Ale ano, dovolí si památky devastovat, podrápat. Jsou na nich graffiti jako u nás, ale o to horší, že vydrápaná, vyškrabaná do kamene. Rozčiluje mě to tam jako tady, poškozování památek, vandalismus, ale i nečinnost orgánů, které by je měly chránit. Ale to už je spíš tamní i zdejší místní folklor.

Když se vrátíte do Prahy, sem do své pracovny v centru, musejí vás tady zarazit prodejny s matrjoškami jako suvenýry; to by asi v Egyptě neprodávali?

Samozřejmě mě to popuzuje – to jsou nepatřičnosti, něco, co v našem prostředí nemá místo, ale co se dá dělat, je to výraz doby. V Egyptě se výlučně nabízejí místní suvenýry, z nichž se drtivá část inspiruje faraonskou minulosti.

Když jsme u památek, generální tajemník Nejvyšší rady pro památky Egypta doktor Zahi Hawass prosazuje spoustu opatření, aby je nemohl nikdo kopírovat a ty pravé se vrátily domů.

Doktora Hawasse znám dobře a dlouho, dá se říci, že jsme přátelé. Vystudoval ve Spojených státech na Pensylvánské univerzitě a z Ameriky si také přinesl dva důležité poznatky. Jednak to, že naše západní civilizace je v jistém slova smyslu doslova posedlá starým Egyptem a jeho kulturním odkazem, jakousi egyptománií, která se pěstuje v našem kulturním prostředí už od dob Napoleonovy výpravy do Egypta na konci 18. století.

Druhý poznatek, který si přinesl, je obrovská moc médií. On už má takovou náturu, hodně se orientuje na prezentaci památek a archeologické práce vůbec. Je nejen velmi dobrým komunikátorem, ale i organizátorem, a to se velice dobře vzájemně doplňuje. Jeho práce je ku prospěchu egyptských památek, ku prospěchu kulturního dědictví. Má také velkou zásluhu na rozsáhlých rekonstrukčních a restaurátorských pracích i rozvoji muzeí v Egyptě v posledních letech. Stavějí se na mnoha místech, zejména v turistických centrech.

O jeho předchůdcích moc slyšet nebylo.

V egyptské společnosti nevyvolává jeho práce vždycky souhlas. Velká popularita, které se těší, je také předmětem závisti a kritiky. Jestliže máte na mysli jeho některé akce k navrácení staroegyptských památek, podle mezinárodního práva to nejde a on to musí respektovat. Ale apeluje na národní city a doceňuje ten mediální efekt, který to přináší.

Chtěl také patentovat tvar pyramidy…

Ono to souvisí se zákonem, který by měl chránit, řekl bych, egyptské národní zájmy, pokud jde o egyptské památky, jejich medializaci a napodobování. Pokud já vím, návrh zákona leží v egyptském parlamentu a je předmětem diskuse. Jakmile se jeho nástin objevil na veřejnosti, stal se terčem mezinárodní kritiky, protože jde o střet s mezinárodním právem. Pokud jsem se doslechl, měly by jím být zakázány například kopie památek v měřítku jedna ku jedné. Ale důkladně zákon neznám.

Některé egyptské noviny k tomu napsaly, že třeba hotel Luxor v Las Vegas by měl platit poplatky právě městu Luxor v Egyptě. Zahí Hawass ale rozumně řekl, že v případě toho hotelu, i když je ve tvaru pyramidy, nejde pochopitelně o jejich přesnou kopii.

Pyramidu v měřítku jedna ku jedné si tedy nikdy nepostavíme. Třeba z geopolymeru, jak tvrdí teorie Francouze Josepha Davidovitse o jejich vybudování.

Je to samozřejmě nesmysl, který není třeba ani komentovat.

Přesto ale o něm vyšla i u nás docela tlustá knížka…

Ale to je tato doba, která přeje bláznivým nápadům. Vůbec nezáleží na tom, že je to nesmysl už na první pohled, ale dá se z toho vyrobit velká mediální bublina. Joseph Davidovits v Praze byl a snažil se mě pro tuto svou teorii přesvědčit. Tak jsme o tom chvíli mluvili a já jsem si pak dovolil položit mu jednu jedinou otázku z oblasti selského zdravého rozumu: Proč by Egypťané tak pracně vytvářeli umělé bloky, namáhavým, energeticky a surovinově náročným způsobem, když mají všude plno kamene a kolem pyramid nacházíme spoustu dokladů, kde kámen těžili i jakým způsobem ho těžili. Je to něco mimo mé chápání. Ale média o to mohou mít zájem. Egypt prostě přitahuje bláznivé teorie všeho druhu, počínaje posledními obyvateli Atlantidy, kteří se přesunuli do Egypta a přinesli sem svoji moudrost.

Pořád se však kolem pyramid objevují nové zajímavé informace. Jako třeba v roce 2002, kdy v přímém přenosu na National Geographic Chanel zkoumal jednu ze šachet Cheopsovy pyramidy robot Pyramid Rover.

To je další důkaz, jak se dá šikovně mediálně prodat úplně obyčejná a rutinní archeologická práce, když se to zdramatizuje a obalí tajemstvím, záhadami. Ty šachty ve Velké pyramidě jsou už dlouho známé, nacházejí se jak v takzvané Královnině komoře, tak Králově komoře. Ty, které vedou z Královniny komory, která leží níž, nebyly nikdy vyvedeny až na povrch pyramidy, v Králově komoře vyvedeny byly.

Egyptologové se dosud neshodli na tom, jaký je přesný význam těch šachet, někteří jim připisovali zvláštní astronomicko-náboženský význam, tudy podle nich odcházela duše zemřelého panovníka na nebesa atp. Proti nim stojí zase názory, které se drží při zemi, a určité archeologické reality a věcnosti, a to, že to jsou větrací šachty. To, že jsou astronomicky orientované, patří k logice věci. Při jejich stavbě bylo potřeba jejich přesné zaměření. Směřují k severu a k jihu; pochopitelně pak byly na noční obloze vybrány hvězdy, které to snadno umožňovaly.

Řada souhvězdí a hvězd měla ve starém Egyptě náboženský význam, takže jedno jde s druhým ruku v ruce. Ty šachty byly podle mého názoru naprosto nezbytné, protože stavitelé při stavbě pyramid těchto vnitřních komor se ocitli ve složité situaci. Práce trvaly dlouho a větrání bylo naprosto nezbytné, šachty pak zajišťovaly dokonalou cirkulaci. Šachty v Královnině níže umístěné komoře nebyly nikdy dokončeny, jen na určité úrovni, pár metrů od povrchu, byly rituálně ukončeny.

Když se prováděl výzkum šachet pomocí robota, tak se dostal až na místo, kde kvůli vápencové desce se zkorodovanými měděnými úchyty nemohl dál. Ke slovu se dostaly mediálně zajímavé výklady, jako co je za touto deskou, padla i domněnka o místnosti s královým hrobem a poklady a tak dál. Samozřejmě, jsme v prostředí faraonů a každý má hned na mysli Tutanchamonův poklad. Takže se provedl vrt do desky na provlečení kabelu s mikrokamerou a ukázalo se, že za deskou není vůbec nic, jen surové zdivo.

Bublina splaskla, ale celý svět si o tom povídal. Proč byly šachty ukončeny, k tomu už nikdo důkladný výklad nepodal. A přitom vysvětlení je prosté: Královnina komora byla záložní pohřební komorou, pokud by se technicky nepodařila stavba skutečné pohřební komory, Královy. Šachty měly větrací význam a po úspěšném dokončení Královy komory se šachty v Královnině komoře rituálně ukončily zmíněnými deskami a v jejich stavbě se už nepokračovalo. Ne náhodou tedy tyto šachty končí na úrovni vrcholu odlehčovací konstrukce stropu Královy komory.

Je vůbec v Egyptě nějaké místo pro velkou záhadu, která by změnila pohled na historii?

V tom smyslu, jak kladete otázku, určitě ne. Samozřejmě existuje plno nejasných míst v egyptských dějinách, která jsou postupně zaplňována poznatky z egyptologických výzkumů. Určitě dojde k významným archeologickým objevům, i pokladů, i když sotva tak velkého, jako byl Tutanchamonův.

Doktor Zahí Hawass před nějakým časem ovšem oznámil, že je blízko nalezení hrobu královny Kleopatry.

Osobně si myslím, že právě tam hrob Kleopatry nalezen nebude. Proč? Jistě, je tam pohřebiště, byl tam chrám, no… Už jsme tady několikrát mluvili o úloze médií.

Třeba je to jeho sen, Kleopatra je symbol. Jaký sen máte vy?

Nejde o nějaký překvapivý objev, u nás je to spíše pravidelná, pečlivá týmová práce. Bylo by zajímavé zjistit, jak začala a jak skončila 5. dynastie faraonů, protože naše koncese v Abúsíru je s ní neodmyslitelně spojena. Ta byla svým způsobem jakýmsi vyvrcholením první velké epochy egyptských dějin, Staré říše. To jsou otázky, do jejichž mozaiky svými nálezy přispíváme zatím drobnými kamínky.

Lišil se život tehdejších obyčejných lidí od života těch dnešních?

I ve starém Egyptě docházelo k technickému pokroku, zavlažování kanály vystřídalo bazénové zavlažování, pak přišlo použití vahadla, Archimedova šroubu a v ptolemaiovské době sákije. Řekl bych, že život feláha se po celá staletí příliš neměnil a ještě v nedávné době a místy dokonce i dodnes se příliš neliší od toho ve starém Egyptě. Když vidíte v některé zastrčené oáze, jak feláh obhospodařuje svoje políčko, tak příliš daleko od života třeba za vlády králů 5. dynastie není.

Výzkumy v Egyptě se točí kolem hrobek; měli Egypťané strach ze smrti?

Jistě si dovedu představit, že smrt pro ně nebyla nic příjemného, obávali se jí. Máme na to písemné doklady, že se na smrt dívali jako na něco neodvratného, ale také velmi negativního. Tím spíše byl celý jejich život orientován k tomu, aby se smrt překonala. Aby ji překonali pohledem do věčnosti i chápáním života zde na zemi jako pouze jedné etapy, epizody na cestě k věčnosti. Tak jednoduché to ale nebylo, k věčnému uchování byl zapotřebí také rituál a kult. Vyžadovalo to pravidelně obřady, přinášení obětin na místě pohřbu.

Původně, na úsvitu egyptských dějin, pouze královského rozhovor privilegia věčného života a zádušního kultu se postupně zmocňovaly stále širší a širší vrstvy. Že staří Egypťané věřili v posmrtný život už v době pravěké, ještě před vznikem egyptského státu, o tom nám podávají doklady četná pohřebiště, pohřební ritus, například uložení těla s tváří k východu slunce či milodary v pohřební výbavě. Po smrti duše zemřelého zamířila na onen svět a ten kladli zpravidla západním směrem do nekonečné pouště.

Můžete vysvětlit význam ka, součást toho věčného života?

Ono těch duchovních, nesmrtelných součástí člověka bylo více. Ka se někdy překládá jako dvojník. Najít pro to odpovídající, relevantní moderní překlad je obtížné, protože naše dnešní představy jsou jiného druhu než ty egyptské před několika tisíci let. Jednou složkou člověka bylo ka, jinou zase ba – to se nejčastěji překládá jako duše a zpodobňovali ji jako ptáčka, naproti tomu ka jako jakousi matnou postavu, která by jakoby stála vedle člověka. Duchovní součástí osobnosti byl i stín, ale třeba i jméno. U jména bylo zapotřebí dávat veliký pozor, aby je někdo nezneužil proti nositeli.

Jak se vyrovnáváte s politikou financování vědeckého výzkumu? Egyptologie by asi potřebovala svého lorda Carnavona, že?

Se stejnými problémy „užitečnosti a neužitečnosti“ se potýká většina vědních disciplín. Egyptologický ústav pracuje v Egyptě už půl století a za tu dobu si vypracoval doma i v zahraničí respektované postavení. Chceme zachovat kontinuitu naší činnosti. Bylo by nerozumné ji přerušit. Stejně jako jiné vědecké týmy i my soutěžíme o finanční prostředky, výzkumné záměry a granty.

Podařilo se nám získat sedmiletý výzkumný záměr do roku 2011, někteří členové týmu pak další granty, ale vždycky jen na určitou dobu, žijeme vlastně od záměru k záměru, od grantu ke grantu, jinak to nejde. Za koncesi samu nic neplatíme, my máme jen povinnost to, co objevíme, zajistit, rekonstruovat, restaurovat, vědecky zpracovat a publikovat. Po výzkumu ty památky, které jsou hodně poškozeny, zase zasypeme, ale pro ty, které zůstávají přístupné, musíme zajistit i ochranu, takže máme i najaté hlídače.

Už od roku 1962 spolupracujeme s rodinou el-Keréti, z níž pocházejí předáci našich dělníků. Známe se dlouho a respektujeme se. Pro naši práci znamená jejich vliv hodně. Pomáhají nám chránit i výsledky práce. Známá je historka s hrobkou kněze Intiho. Při vykopávkách v sousedství se narazilo na indicie svědčící o blízkosti Intiho hrobky.

Končila ale sezona – na vykopávkách se kvůli horku pracuje jen do dubna – i licence. Předák rychle poznal, o co jde, a poslal dělníky, kteří by to také mohli zjistit, za jinou prací. Místo opět zahrnul pískem. K hrobce Intiho jsme se pak mohli vrátit až po čtyřech letech. Zůstala nedotčená.

Zdroj: VTM Science
Foto: Archiv Českého egyptologického ústavu

Nejčtenější