Mimozemský život je naděje, která nikdy neumírá

Karel Javůrek  |  Vesmír
Ilustrační foto, Foto: Shutterstock

Jsme ve vesmíru sami? Existuje život i na jiných planetách? Jak vypadá? Je inteligentní? To všechno jsou otázky, které si klademe bez jasné odpovědi. Ale co když…

NASA začátkem tohoto měsíce oznámila, že na Zemi objevila novou formu života, která není založena na stejných základních prvcích, jež tvoří všechny živé organismy na této planetě. Ba co víc, jeden ze stavebních kamenů – fosfor, byl nahrazen toxickým arsenem.

Život má zvláštní smysl pro ironii. Toxická látka, která dokáže zahubit jakýkoli organismus, se stala součástí nového života. To samozřejmě není žádný div, život si prostě svou cestu najde i v podmínkách, nad kterými kroutíme své namyšleně inteligentní hlavy. Abychom totiž mohli něco takového předpokládat, museli bychom znát tajemství zrodu života, potažmo definici života jako takového.

DNA se ráda zaplétá

Takřka veškerý život, který známe, je tvořen pomocí DNA neboli deoxyribonukleové kyseliny, případně skrze jednodušší RNA. Každá buňka tedy obsahuje DNA řetězec, který v zakódované podobě obsahuje informaci o struktuře, funkci a vývoji jednotlivých druhů buněk.

A jak vypadá? Zjednodušeně si představte dvě tkaničky v prostoru, které jsou propleteny a na svém povrchu obsahují určitou sekvenci čtyř druhů chemických sloučenin (nukleotidů), jež označujeme písmeny A (adenin), C (cytosin), G (guanin) a T (thymin). V tomto datovém úložišti jsou uloženy veškeré informace potřebné k vytvoření daného organismu.

Pokud patříte mezi počítačově znalé, nejsnazší podobu naleznete v binárním kódu. Ten sice pracuje pouze se dvěma hodnotami 0 a 1 (dvojková soustava), díky různým kombinacím lze ale vytvořit takřka neomezeně složité a různorodé struktury a informace. Díky nim čtete tento článek, pouštíte si video na YouTube a podobně. Vše to jsou kombinace nul a jedniček. DNA je tak svým způsobem čtyřková soustava s celým programem, který má začátek i konec.

Vědci už si s DNA hrají dlouhou dobu, jednotlivé části nahrazují jinými a tak stvořili na první pohled nestandardní variace živočichů. Stovky očí či průhledná kůže nejsou problém.

Na vše se musíme zaměřit jedním základním pohledem – všechno živé je tvořeno ze stejného základu: buňky > chemické sloučeniny > atomové struktury > atomy > protony, neutrony, elektrony > kvarky a nejmenší částí jsou možná právě energetické struny. Pro neživé objekty pak platí konec komplexnosti v oblasti chemických sloučenin či atomových struktur.

Genetická informace je zapsána v molekule DNA. Foto: Wikipedia

Každý člověk, živočichové a další organismy jsou tvořeny miliardami buněk, které se dokážou replikovat s přenosem původní informace. Buňka totiž není nesmrtelná. Rychlost dělení z jedné buňky je exponenciální, s generační dobou například 15 až 30 minut tak může během 24 hodin vzniknout tisíce trilionů buněk. Z jedné buňky jsou dvě, ze dvou čtyři, ze čtyř šestnáct a tak dále. Dělení buněk či jim podobných struktur je zkrátka základním předpokladem pro rozvinutí „života“. A z toho musíme vycházet.

Život ve vesmíru v zajetí statistiky

Podle odhadů je v pozorovatelném vesmíru přibližně 120 miliard galaxií, přičemž v každé galaxii jsou stovky až tisíce miliard hvězd. Tedy těles více či méně podobných našemu Slunci, které předávají životně důležitou energii do okolí pro případné obíhající planety. Statisticky vzato tak zcela jistě můžeme říci, že ve vesmíru je život. Šance, že se někde vytvoří chemické procesy, které vytvoří sloučeniny, jež začnou podle základních fyzikálně-chemických zákonů duplikovat svůj obsah, je sice extrémně nízká, v takovém počtu kombinací ale zcela jistě předpokladatelná. Budeme tedy počítat s tím, že cosi se vyvinulo i někde jinde než na této planetě.

Zda by systém kódování informací byl stejný jako u nás na Zemi, nelze předpokládat, stejně jako samotnou podobu úložiště informací (RNA/DNA). Na tom však až tak nezáleží. Velká volnost je i v případě složení dané planety, pokud se takové struktury dokáží tvořit a mají dostatečný přísun energie, kterou přemění na hmotu.

Statistiku musíme zohlednit i zde. Představme si imaginární podmínky, které umožní nějakou chemickou reakci vedoucí k tvorbě základu struktur schopných určitých vývojových procesů. Máme všechny sloučeniny, které však spolu nereagují do té doby, než dosáhnou určité teploty. Reakce tak bude probíhat miliony let a nic se nestane, ani když se vše stalo již miliardkrát. Jaká je šance, že za tak dlouhou dobu narazí do místa meteor a zahřeje danou oblast vzplanutím či porušením pláště? A když se chemický proces podaří, zrovna nebude potřebná teplota stačit a zase se nic nestane. Ale jednou z triliard pokusů se to nejspíše podaří. Náhoda je tak obrovská v mnoha částech, ale statisticky možná.

Odpočiňte si od čtení, podívejte se na video. V rychlosti ukáže vývoj Země. Jedna sekunda videa představuje sto milionů skutečných let.



Hlavní je přežít

Dejme tomu, že základní struktura je k dispozici a začne se v určitém prostředí duplikovat. Čím klidnější a neměnné prostředí to bude, tím pomalejší bude jakýkoli vývoj či změna. Perfektně je to vidět v mořích, kde jsou některé organismy nejstarší na světě. Jsou ve stále stejném prostředí, nic je nenutí přizpůsobovat se či zlepšovat.

Vyloučit můžeme obří organismy spojené v jeden celek. Velký celek je totiž nebezpečný z hlediska přežití. Po případném smrtícím zásahu vnějších vlivů by totiž kompletně zahynul.

Lze však uvažovat o strukturách, které budou tvořit samostatné celky, jež se budou z nahodilých nebo fyzikálních důvodů oddělovat a žít tak na jiných místech. Dejme tomu, že část určitých jednoduchých řas žije po oddělení na místě s větším množstvím energie. Pokud přežije, přizpůsobí se a bude mít oproti původnímu druhu vyšší rychlost růstu díky většímu přístupu energie či chemických sloučenin.

Replikace DNA. Foto: Wikipedia

Samotné přizpůsobení a případný vývoj je založen právě na předávání informací, a to už v základní struktuře (buňka apod.). Nesmíme ale zapomenout, že dokonalost je na škodu. Pokud by totiž byly všechny části dokonale stejné, jakýkoli smrtelný zásah či obtíž by automaticky znamenal vyhynutí všech jedinců. Během kopírování jsou nutné určité statistické chyby a odchylky, které se sice mohou milionkrát ukázat jako nevýhodné, zbytečné a obtěžující, v jednom případě či v jeden čas však mohou znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.

Dokonalost je nežádoucí

Možnosti jsou komplexní, ukažme si to alespoň na jednoduchém příkladu. Máme pokročilý organismus, který má bílou srst a je loven predátorem. Jednou za čas se narodí „postižený“ s černou srstí. Predátor loví přes den, není to tak žádná výhoda. Ba naopak: nemá se s kým spářit, protože samičí druh preferuje „normální“ jedince s bílou srstí, a tak nestandardní jedinec pokaždé postupně zahyne. Tak se to bude opakovat až do doby, kdy je z nějakého důvodu obloha zatažená a je neustálé šero. Jedinci s bílou srstí jsou loveni stejně snadno jako předtím a je jich tak mnohem méně. Jedinec s černou srstí však snadněji přežívá a díky tomu má vyšší šance na spáření, předání svého genomu potomkům. Staticky se postupně bude rodit více mláďat s černou srstí, méně pak s bílou. V situaci kde byl jedinec s černou srstí, je teď ten s bílou.

Je zkrátka důležité předávat informaci s určitou odchylkou či kombinovat rozdílné informace z různých organismů a statisticky tak generovat všemožné odchylky. Jsou výhodami i nevýhodami, vše se nakonec může obrátit. Různorodost zajišťuje přežití v konkrétních podmínkách, především v případě jakýchkoli menších či rovnou extrémních změn (doba ledová – ochlupení). Na videu je ryba s průhlednou hlavou. To jí pomáhá při lovení potravy a obraně proti predátorům.



Mimozemská civilizace

Pokud přeskočíme tvorbu složitějších organismů, které budou stejně prapodivné jako ty na Zemi a mohou být tvořeny ze zcela jiných prvků, dostaneme se do úrovně vývoje, kdy přirozené genetické změny nebudou dostatečně přizpůsobivé.

Co je to vlastně inteligence? Zjednodušeně asi obecná práce s informacemi z okolí. Jejich následné předávání je už tak „vyšší ligou“, která jde ruku v ruce s přenosem samotné genetické informace o jedinci. Jedna mimozemská tlupa podivných koulí s šestnácti výrostky určenými k pohybu se díky jednomu postiženému jedinci, který jako jediný nepochopitelně uchopil jakýsi předmět a bušil s ním nesmyslně do země, velmi rychle naučila novou věc.

Určitá část jejich těla, která zpracovává signály z okolního prostředí, tedy jakýsi mozek, se nad tím ani nepozastavil. Jeden z nich ale začal danou činnost napodobovat a postupně se to naučili všichni ve skupině. Jedná se o jeden z hlavních milníků ve vývoji – využití ostatních předmětů v prostředí pro rozšíření fyzických možností vlastního omezeného těla. Díky větší palici umlátili sousední tlupu. Díky snazšímu lovu měli dostatek jídla a rozmnožovali se mnohem rychleji než skupiny, které tuto novou činnost neuměly. Postupně tak nahradili ostatní „inteligenčně“ zaostalejší druhy, které si tuto vlastnost neosvojily.

Nepochopitelná komunikace

Učení se je specialitou, která je nutná k předávání informací. K předávání ale potřebujete tuto informaci přenést k druhému jedinci. My v tomto případě používáme podivně primitivní techniku zvanou řeč. Řeč je ale i přesto komplikovaná a komplexní záležitost, která je navíc různorodá po celé planetě. Spočívá v tom, že po dlouhá léta učeným způsobem mechanicky rozvibrujeme hlasivkový sval a správnými výdechy vypustíme mechanické vlnění o frekvenci v řádu stovek hertzů.

Tyto signály jsou pak přijaty přijímačem druhého jedince – uchem, které obsahuje potřebné čípky pro rozeznání tohoto vlnění a jeho přeměnu do signálů, jež ale i jeho mozek musí umět a znát. To je samozřejmě pouze způsob, informace má ale i určitou strukturu (písmena, věty, souvětí), vlastnosti (tón, délku) a kódování (jazyk). Tímto způsobem mezi sebou přenášíme největší množství informací.

Tento způsob je však evolučním procesem vyvinutým pro náš druh, na světě nalezneme obrovské množství organismů, které si předávají informace jinými způsoby. Mechanické vlnění rozkmitáním hmotné části vlastního těla ale asi patří mezi nejjednodušší.

Co tím chci jako autor říci? Že mimozemská civilizace bude jiná, spíše však úplně jiná. Určitě to nebudou zelení mužíčci s velkou hlavou a dvěma černýma očima. Fyzická stavba bude zcela podmíněná daným prostředím, vývojem, událostmi, klasickými evolučními procesy. Zcela odlišný bude i psychický stav. Taková telepatie (elektromagnetické vlnění) bude jen jednou z mnoha možností, jak by mohli komunikovat.

Bude takto vypadat Captcha pokročilejší civilizace?

Z tohoto důvodu není žádná možnost, jak bychom se s nimi domluvili jinak, než pomocí základního jazyka – matematiky, tedy pokud budou na vyšší úrovni. Zkuste si například představit, že vidíte nějakou směsici čárek, třeba rozsypaný čaj. Nevidíte v tom nic než nahodilost a nesmyslnost, japonsky znalý jedinec ale spatří jednotlivá písmena, slova či významy. V tuto chvíli ví, co to znamená, protože k této změti čárek má přiřazen fyzický objekt nebo význam v prostředí, ve kterém žije.

Stejné je to v případě zvuku. Co je pro jednoho významný proslov či nádherná píseň o lásce, pro jiného je pouze šum a to navíc pouze v případě, že má na dané úzké spektrum orgán schopný tento signál detekovat. Pro pochopení totiž musíte znát nejen kódování, ale také význam k popisovanému objektu či chování a podobně.

Jednoduchá věta „Byl smutný z rozchodu, a tak se opil.“ Je zcela nepochopitelná informace pro tvory z jiného prostředí či dokonce planety. Musíte totiž znát co je to „smutný“, proč je vlastně někdo smutný a jak se to projevuje. Že u nás probíhá jakési sociální propojování ještě před samotným rozmnožovacím aktem, který však ve většině případů neznamená početí nového druhu a že tento vztah je tvořen emoční vazbou obou jedinců, jež závisí na hladině dopaminu a dalších chemických látek v jejich mozku a tak dále. Jak vidíte, postupovali jsme zjednodušeně a s pochopením jsme se nedostali ani do půlky jednoduchého vyjádření. K vysvětlení použijete další slova a významy, které však zároveň také musíte vysvětlit.

S mimozemským organismem si tak promluvíte asi stejně těžko jako s jakýmkoli jiným rozdílným organismem na této planetě. Co když ale bude mnohem inteligentnější?

Člověk je namyšlená inteligence

Náš genom, tedy kompletní genetická informace o struktuře celého organismu, je v současnosti na 99,5 % shodná s neandrtálcem či dokonce se šimpanzem. Pouhý půlprocentní rozdíl znamená, že jeden druh stále loupá banány v lese a druhý objeví matematiku, fyziku, podrobí si atomy a létá do vesmíru. Naše inteligence tak možná není tak velká, jak se zdá. Možná je dokonce tak titěrná, že je spíše k smíchu. Prostě chytřejší opičky co si hrají s „atůmky“.

Člověk zručný žil teprve před 2,7 miliony let. Foto: Wikipedia

Pokud bude mimozemská civilizace pokročilejší a inteligentnější, bude někde úplně jinde, než jsme my. Budeme pro ně tak nezajímaví a směšní, jako jsou pro nás žížaly nebo jednoduché bakterie.

Raný vývojový stupeň mimozemského tvora by tak v inteligenci kupříkladu porazil i nejinteligentnějšího člověka na naší planetě. Kvantová fyzika a teorie strun? Vždyť to se u nich učí již v předškolním věku! Samozřejmě pouze v případě, že bychom byli ve vývojovém stupni v podobném časovém spektru, lze však předpokládat, že to bude úplně jinde. Ať už směrem do minulosti, tak i do budoucnosti.

Vždyť linie našeho druhu je stará pouze pár milionů let, přičemž to, co je pro nás novodobý technologický pokrok, se projevuje teprve několik set let. Toto tvrzení je ale relativní, k technologickému vývoji přece patří i ovládnutí ohně a další milníky. To jen kvůli exponenciálnímu vývoji se nám zdá, že vše hlavní se událo až za posledních sto let. Jen si představte náš druh za tisíce a milióny let a zamyslete se, kde byl před pouhými 200 lety. Vesmír počítá s miliardami let.

Díky snazšímu a rychlejšímu přenosu informací mezi všemi jednotlivci na naší planetě se zvyšuje i rychlost objevů a tak i přes to, že nemůžeme být fyzicky a z bezpečnostních důvodů jeden velký organismus s jedním velkým mozkem, pracujeme společně jako celek. Propojená inteligence, rychlý přenos informací a dostatečná tolerance k nestandardním a různorodým jedincům je to, co nás žene kupředu v křivce vývoje.

Život na cizí planetě? Nuda pro nás nebo pro ně. Nic mezi tím.

Nejčtenější