Látáme díry v protivzdušné obraně

Martin Tůma  |  Technika
JLENS

Dne 2. září 1987 přistál Němec Mathias Rust přímo uprostřed Moskvy na slavném Rudém náměstí se svým letadlem Cessna. Jeho let totálně rozvrátil ruskou protivzdušnou obranu a způsobil v ní velký zmatek. Kdyby místo Rusta tou samou trasou letěla střela s plochou drahou letu, nejspíše by si jí všimli až poté, co by vybouchla politbyru nad hlavou.

Moskva je kolem dokola obklopena velmi plochým terénem, takže zachytit a sledovat podobný cíl jakým je třeba malé civilní letadlo, by teoreticky neměl být problém. Jenže šedivá je teorie a zelený strom života. Mathias Rust sice všude tvrdil, že jeho cílem bylo vytvořit „Most přátelství“, nicméně trasa a profil jeho letu velmi nápadně připomínaly trajektorii, po které by se do Moskvy vydala raketa s plochou drahou letu, odpálená z ponorky v Baltském moři.

Nízko letící cíle – odvěký bolehlav

Ostatně celá americká doktrína překonání protivzdušné obrany (PVO) Sovětského svazu byla založena především na průniku letadel v malých výškách. Tam totiž dosah radaru velmi prudce snižuje jak zakřivení Země, tak profil terénu. Ale tato slepota platí i na druhou stranu. Nejenom Spojené státy mají ve své výzbroji střely s plochou drahou letu a letouny schopné kopírovat terén ve velmi malých výškách.

Když to nejde ze země, co to zkusit ze vzduchu?

V dobách studené války měly obě strany ve své výzbroji létající systémy včasné výstrahy. Umístění radaru do vzduchu prudce zvyšuje jeho schopnost detekovat nebezpečné nízko letící cíle. Tam kde pozemní radar při vhodném terénu dohlédne okolo 30 km, vzdušný radar má až 10 krát vyšší dosah.

Radar umístěný na spodní části vzducholodi
Radar umístěný na spodní části vzducholodi

Proto vznikl ve Spojených státech systém AWACS. Systém stojí na základě modifikovaného dopravního letadla Boeing 707 (nebo 767) a na ruské straně letadla Berijev A-50 Mainstay. Jedná se o velká a finančně nákladná letadla s početnou posádkou, jejich výdrž ve vzduchu není neomezená. Navíc nemohou být na jednom místě, ale při své misi většinou oblétávají veliké osmičky o poloměru desítek až stovek kilometrů. K nákladům na provoz je potřeba připočíst i náročnou pozemní údržbu vyžadující jak prostory, tak kvalifikovaný personál.

Proto už v roce 1998 vznikl program, který si klade za úkol vývoj levného a na údržbu či provoz nenáročného prostředku pro spolehlivou detekci nízko letících cílů. Program dostal název Joint Land Attack Cruise Missile Defense Elevated Netted Sensor – zkráceně JLENS. Vyhrála jej firma Raytheon se svým konceptem upoutané vzducholodi nesoucí na své palubě sofistikovaný radar.

Znovuzrození bojových vzducholodí

Vzducholoď JLENS, která se svou délkou 74 metrů určitě není žádným drobečkem, absolvovala 11. února tohoto roku svůj první ostrý let. Upoutaná na kabelu se vznesla do výšky 3000 metrů, odkud monitorovala různé cíle jak na zemi, tak na moři. Stejně jako všechna přistávající letadla v okruhu 120 km.

Na přiloženém videu jsou velmi dobře vidět výhody radaru umístěného na palubě vzducholodi.

Oproti systémům AWACS dokáže vzducholoď vydržet na jednom místě bez problémů i celý měsíc. Po přistání ji lze vypustit, složit do přepravního kontejneru a uložit do skladu. Nebo ji před dalším použitím převézt na druhý konec světa, tam opět nafouknout a vypustit. Své uplatnění nalezne jak při obraně pozemních jednotek v kombinaci s PVO kompletem Patriot, tak i na moři jako součást ochrany před moderními protilodními střelami.

Ty mohou být odpalovány daleko za horizontem a přibližovat se ke svému cíli velmi vysokou rychlostí ve výšce pouhých několika metrů nad hladinou. Letouny AWACS nedokáží efektivně doprovázet flotilu na moři a letouny Hawkeye, které mohou startovat i přistávat na letadlových lodích, nejsou tak dobré. Čas, který JLENS poskytne navíc, určitě ocení obsluhy systémů AEGIS.


Tip: Více o JLENS naleznete na těchto stránkách.

Nejčtenější