Laser naruby

Martin Tůma  |  Věda

Při pohledu zpět se to ani nezdá, ale je to jenom pár let od doby, kdy laser z laboratoří doslova vtrhnul do světa. Naposledy jsem se s ním setkal, když jsem si přehrával DVD, a nebo při seřízení geometrie kol na vozidle. Možná se s ním někdo z vás, čtenářů, setkal při měření vzdálenosti nebo rychlosti – třeba v podobě laserové pistole měřící rychlost v ruce policisty.

Laser je zkratka Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation, tj. zesilování světla stimulovanou emisí záření. U výkonných laserů se používá takzvaný rezonátor, kdy se fotony vrátí zpátky aby vyvolaly ještě silnější záření.

Na konstrukci laseru jsou potřeba speciální materiály, které celý proces stimulované emise umožňují. Yi Dong Chong z univerzity v Yale ale přišel na to, že podobný proces lze pustit i naopak, tedy časově obráceně a místo emise světla provádět jeho pohlcování. Zařízení dal jméno coherent perfect absorber (zkráceně CPA – dokonalý absorbér koherentního světla).

Je založené na kombinaci vrstviček křemíku a kysličníku křemičitého o tloušťkách odpovídajících vlnové délce pohlcovaného světla – S-matice. Na zachycování světla se ale podílí pouze křemíkové vrstvy, buďto zachycenou energii přemění na teplo, nebo na pár elektron-díra v materiálu.

Pro fotovoltaiku toto zařízení není vhodné, protože absorbuje pouze úzké spektrum světla, ale určitě najde svoje uplatnění v přijímačích pro laserovou komunikaci anebo třeba i pro přenos vysokých výkonů laserem – například pro přenos energie mezi solární elektrárnou na oběžné dráze Země a Zemí.

Zdroj:
http://arxiv.org/…3.4968v1.pdf

Nejčtenější