Kvasary na kosmické struně

Martin Tůma  |  Vesmír

Kvasary jsou velmi záhadné pozůstatky ranného vesmíru. Jejich jméno je odvozené od zkratky QUASi stellAR radio source. Nejbližší z těchto objektů je od nás vzdálen asi 240 mega parseků (Mpc, parsek je cca 3,086 × 10E13 km) a většina z nich je kolem 1000 Mpc.

Protože jsou od nás velmi daleko, nejspíše pozorujeme něco, co už vlastně neexistuje. To proto, že světlo od zatím nejbližšího kvasaru k nám letí miliardy let. Navíc čím jsou od nás kvasary vzdálenější, tím rychleji se od nás vzdalují, díky rozpínání vesmíru. Jejich svítivost je v řádu biliónů (10E12) našich Sluncí, což je více, než má celá galaxie dohromady. Jedná se o nejvzdálenější námi pozorované kosmické objekty.

Nevíme úplně jistě, co umožňuje kvasaru tak masivně a tak proměnlivě zářit. Pouze se domníváme za vším je gravitace. Srdcem kvasaru mže být supermasivní černá díra v jádru galaxie, která hltá ohromné množství hmoty. Při pádu do černé díry se hmota vytváří kolem singularity akreační disk, který silně zahřívá a září.

První kvasary jsme nalezli, když jsem začali poslouchat radiové signály z vesmíru. Teď se ukazuje, že kvasary jsou mezi sebou sesynchronizovány, jako by byly na jedné struně napnuté napříč vesmírem. Robert Poltis a Dejan Stojkovic ze State University of New York v Buffalu zveřejnili výsledky pozorování 355 objektů jedné ze tříd kvasarů pořízené v rámci The Sloan Digital Sky Survey (SDSS).

Zjistili velmi překvapivou věc, že libovolné dva sousední kvasary mají stejný sklon vektoru polarizace světla. Navíc je sklon tohoto vektoru závislý na vzdálenosti objektu od nás, resp. na rychlosti, s jakou se od nás vzdalují a také na tom, jestli je objekt blíže k severnímu nebo jižnímu pólu vesmíru.

Vypadá to, jako by něco nastavilo způsob vyzařování kvasarů. Vědci hledají vysvětlení záhady v době krátce po vzniku vesmíru, kdy se oddělila elektromagnetická síla od silné a slabé jaderné interakce. Následkem toho mělo dojít k formování kosmických strun, defektů v časoprostoru ranného vesmíru, jejichž magnetické pole ovlivnilo formování prvních galaxií.

Zatímco struny se rychle rozpadly, jejich magnetické pole může působit ve vesmíru dodnes. A právě to mohlo nastavit počáteční polarizaci vyzařovaného světla kvasarů, alespoň podle počítačové simulace vytvořené vědci. Uvidíme, jestli přijdou i s jinými vysvětleními tohoto jevu, pravděpodobnost, že se jedná o pouhou náhodu je velmi malá.

Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kvasar
http://arxiv.org/…4.2704v1.pdf
 http://cs.wikipedia.org/wiki/Parsek

Nejčtenější