Krabí mlhovina zhasíná

Jaroslav Petr  |  Vesmír
Krabí mlhovina (Foto: Shutterstock)

Krabí mlhovina byla považována za zdroj záření tak stálý, že si podle ní astronomové seřizovali přístroje. Teď se ukázalo, že pomalu hasne.

Pozůstatek supernovy

Krabí mlhovina nezáří v souhvězdí Býka dlouho. I ve srovnání s naší Zemí je to prakticky novorozenec. Tvoří ji pozůstatek supernovy, jejíž explozi pozorovali čínští a arabští astronomové v roce 1054. Expanze mlhoviny je patrná i dnes. Rozpíná se celkem svižným tempem 1 500 km/sekundu. Je od nás vzdálená asi 6 500 světelných let a světlo potřebuje k průletu z jednoho jejího okraje na druhý asi 11 roků.

V centru mlhoviny se skrývá neutronová hvězda o průměru asi 30 kilometrů, která rotuje s frekvencí 30 otáček za sekundu. Krabí mlhovina je bezkonkurenčně nejsilnější zdroj v oboru gama-záření na celé obloze. Astronomové ji dokonce využili jako standard pro měření síly jiných zdrojů záření. Záření mlhoviny je ale tak silné, že se ostatní zdroje měří v milicrabech – tedy v tisícinách intenzity záření Krabí mlhoviny (anglicky Crab Nebula).

V Evropě jako první pozoroval Krabí mlhovinu v roce 1731 anglický lékař a hvězdář John Bevis. Častěji je však zmiňován jako její objevitel francouzský astronom Charles Messier, který nevěděl o Bevisově pozorování a popsal objev Krabí mlhoviny v roce 1758. Zároveň ji také zanesl jako první položku do svého seznamu kosmických těles. Proto se někdy krabí mlhovina označuje také jako M1 – tedy „jednička“ v Messierově seznamu.

Nezdálo se, že bychom o Krabí mlhovině ještě mohli odhalit nějaký překvapivý fakt. Jenže právě k tomu došlo.

Zhasínající mlhovina

Početný mezinárodní tým pod vedeným amerického astronoma Mika Cherryho sledoval ve vesmíru záblesky gama-záření pocházející z černých děr a neutronových hvězd. Přitom si všichni astronomové seřizovali aparatury podle Krabí mlhoviny. Pomalu tak dávali dohromady rozsáhlý katalog zdrojů gama-záření.

Ilustrační foto (Foto: Shutterstock)

Opakovaná rutinní měření Krabí mlhoviny nakonec přinesla velké překvapení. Ukázalo se, že vědci zachytávají z mlhoviny stále méně a méně záření. Pokles byl sice malý a pomalý, avšak jasně patrný.

„Bylo to pro nás šokující zjištění, kterému jsme zprvu odmítali uvěřit,“ přiznává Mike Cherry. Vědci nejprve podezírali měřící přístroje ze ztráty citlivosti. Prověřili proto hodnoty naměřené nezávisle třemi kosmickými sondami – konkrétně družicemi americké NASA Swift a Rossi, a družicí Evropské vesmírné agentury INTEGRAL.

Měření z léta roku 2008 odhalila, že mlhovina ubrala na jasu plných 7 %. Zpětný pohled na měření prováděná od roku 1999 odhalila, že Krabí mlhovina několikrát zjasněla a opět pohasla. Současný pokles jasnosti je ale bezkonkurenčně největší.

Nejčtenější