Kolektivní inteligence jako centrální mozek lidstva

Karel Javůrek  |  Technika

Díky moderním komunikačním technologiím máme poprvé v historii možnost být propojení a pracovat společně na náročných projektech. Jako jeden velký mozek s obrovskou inteligencí.

Člověk – tedy konkrétně jeho mozek – je od přírody vybaven určitou mírou inteligence. Dovoluje mu řešit nové problémy a úkoly, které jsou potřeba k přežití.

V průběhu našeho vývoje se vyskytlo několik výjimečných jedinců, kteří dokázali pochopit věci, na které do té doby nikdo nepřišel. Nejedná se však o nic zvláštního, géniové s nestandardními mozky stojí za většinou velkých objevů. (Například Albert Einstein měl prý zvláštní vnímání času, což mu pomohlo si představit letící foton).

Významné objevy se ale nemusí vždy spoléhat na jedince. V minulosti se objevilo mnoho případů, kdy vědci z jiné části planety vymysleli stejnou věc ve zhruba stejném období, aniž by jeden o druhém věděli.

Víc hlav víc ví

Zdroj: Wikipedia

V dávných dobách bylo těžké přežít, pokud jste byli sami. Byli jste závislí pouze sami na sobě a život mohl rychle skončit, když se objevily nějaké problémy. Sdružování více jedinců můžeme pozorovat u zvířat a jinak tomu není ani u člověka. Tlupa o několika či desítkách jedinců si poradí s problémy mnohem snáze, a to neplatí pouze u fyzické práce. Společnou silou lze lépe lovit, stavět obydlí, bojovat proti nepříteli či vychovávat potomky v době nepřítomnosti.

Fyzická výhoda při společné práci je vidět například u takových mravenců, kteří dokážou společně přepravit obrovské množství materiálu a rychle stavět bezpečnou základnu pro celou populaci. U živočichů lze vidět i základ určité formy inteligence a člověk není jediným druhem, který dokáže kromě fyzické spolupráce využít i psychickou. Jedna z těchto forem je nazývána jako inteligence hejna a týká se nejen zmíněných mravenců, ale i ptáků či bakterií.

Sto třicet tisíc lidí a atomová bomba

Člověk je ale pokročilý organismus s mnohem vyšší inteligencí. Po celém světě byly nejdříve obrovské počty tlup a kmenů, které se ale začaly postupně sjednocovat, ať už mírovou či válečnou cestou a vznikala větší a větší společenství. Ukázkou společného zkoumání je například střelný prach, který byl vynalezen čínskými vědci kolem devátého století našeho letopočtu. Od té doby měla Čína výraznou „technologickou“ převahu proti celému světu, i když v té době ještě nebyl propojený.

První dlouhé výpravy nakonec přinesly technologii střelného prachu i na další kontinenty. S pomocí dalších vědců a chemiků se podařilo tuto technologii dále rozvinout, vylepšit a použít i pro další účely.

Pokud se pohybujete v moderní firmě, jistě jste se setkali s pojmem „brainstorming“, což je právě obdoba využití kolektivní inteligence. Zatímco jediný člověk má pouze určitý stupeň inteligence, další jedinec dokáže přinést další potřebné „IQ“. Vidí totiž zase jiné úhly pohledu a řešení možných problémů, má totiž jiné znalosti a podle toho také jinak uvažuje.

Setkání vědců z projektu Manhattan (Foto: Wikipedia)
Setkání vědců z projektu Manhattan (Foto: Wikipedia)

Asi nejznámější „brainstorming“ se uskutečnil ve čtyřicátých letech minulého století v rámci projektu Manhattan. Jeho cílem bylo vyvinout první atomovou bombu, přičemž na celém projektu pracovalo přes 130 tisíc lidí včetně obrovského množství vědců a inženýrů ze všech možných oborů. Po několika letech a dvou miliardách tehdejších dolarů se úkol podařil a Spojené státy získaly obrovskou strategickou převahu. Za relativně krátkou dobu se podařilo uskutečnit to, co by jeden člověk nedokázal ani za stovky let.

Pokud vládnete angličtinou, můžete se podívat na podrobný dokument o projektu Manhattan. (Video)

Spojený svět

S příchodem prvního telegrafu, rádia a telefonů se výrazně zrychlila komunikace mezi jednotlivci i samostatnými skupinami. Svět se stával stále více propojeným, nové informace a zprávy se objevily na druhém kontinentu nikoli v řádu století, roků nebo měsíců, ale dnů nebo hodin. To s sebou opět přineslo zrychlený vývoj ve všech oblastech a šikovné mozky z celého světa mohly konečně rychleji pracovat na stejných problémech.

Veškerému přenosu informací přispěl obrovskou mírou internet. Jakákoli informace se na druhou část planety dostane v řádu milisekund a rychlost se tak dostala na nejnižší úroveň, jakou dokáže člověk ještě využít. To však neplatí pro počítače, u nichž je odezva ve stovkách milisekund pomalá.

Důležitým parametrem přenosu informací je i jejich množství, a v této oblasti máme ještě velké mezery. Zatímco dnešní průměrná rychlost internetové sítě je v řádu megabitů, za několik let bychom se měli dostat na řád gigabitů. Internet2, který využívají laboratoře a vědecká pracoviště, již těmito rychlostmi disponuje a jeho nasazení pro běžné uživatele je tak jen otázkou času a vývoje technologií, které dokážou tyto rychlosti implementovat za přijatelnou cenu.

Svět je tak sice tvořen miliardami samostatných organismů, ale díky propojení s extrémně rychlým přenosem informací mezi jednotlivci je možné pracovat a vyvíjet nové technologii společně, rychleji a snadněji. Na nových projektech tak již dnes běžně spolupracují i tisíce vědců rozprostřených po celém světě, kteří mohou komunikovat ještě lépe, než kdyby pracovali v jedné místnosti.

Tento způsob přenosu informací je jeden z hlavních důvodů, proč zažíváme zrychlený technologický vývoj. Systém z tohoto pohledu připomíná samotný lidský mozek obsahující také miliony propojených neuronů. Fungují sice samostatně, ale extrémně rychle komunikují s ostatními v rámci celého mozku. Ten se pak jeví jako jeden celek se spoustou specializovaných částí.

Mozky a počítače

Naše kolektivní inteligence je zatím tvořena přibližně sedmi miliardami mozků, jejich počet ale pomalu stoupá, stejně jako individuální inteligence. Společná inteligence má z tohoto „početního“ důvodu omezení, která nelze obejít. Alespoň na první pohled.

Odpovědí jsou totiž počítače, kterých je na světě stále více a už dnes je dokážeme efektivně propojovat do společných výpočtů a dosáhnout tak mnohem většího výkonu, než v případě nejvýkonnějších superpočítačů na světě. Nové objevy jsou totiž stále více omezeny právě výpočetním výkonem počítačů, které poskytují také určitou formu „strojové“ inteligence, i když zatím pouze velmi jednoduchou. To by se však mělo jednou změnit, a jaký to bude mít dopad na lidstvo jako takové, to si necháme třeba do nějakého příštího článku.

Nejčtenější