Když zářil Ludvík Slunce

Libor Michalec  |  Historie

Versailles – jeden z nejkrásnějších zámků světa a srdce Francie. Zde padala všechna politická rozhodnutí své doby a žila zde královská rodina se svými dvořany.

V místě dnešního zámku původně stál malý feudální lovecký zámeček Ludvíka XIII., obklopený močály a lesy plnými zvěře. Zrození paláce snů se datuje až rokem 1661, kdy se vlády nad Francií osobně ujal král Ludvík XIV., později přezdívaný král Slunce. Traduje se, že jej k výstavbě paláce inspirovala závist, kterou cítil vůči zámku svého vrchního správce financí ve Vaux-le Vicomte, kterého chtěl mnohonásobně předčít.

Shromáždil nejnadanější umělce své doby – architekta Le Vaua, malíře Le Bruna a zahradníka Le Notrea, kteří měli stvořit obrovský prestižní komplex, jenž nebude mít na světě obdoby. Výstavba zámku trvala neuvěřitelných padesát let. Původně malý zámek byl rozšířen o řadu křídel podél zvětšeného nádvoří. Jádru byla dána kamenná fasáda v italském stylu, k západnímu průčelí přistavěny pilíře.

Tým umělců v interiérech tvořil malby, tapisérie, zdobil, zatímco na zahradách se budovaly fontány. V roce 1678 přidal architekt Hardouin-Mansart rozsáhlé severní a jižní křídlo a terasu přestavěl na Zrcadlový sál. Ten je sedmdesát metrů dlouhý a nachází se zde sedmnáct ohromných zrcadel, která demonstrovala pohádkové bohatství. Tehdy byla neuvěřitelně drahá.

Dále je sál vyzdoben křišťálovými lustry, stříbrným nábytkem, zlacenými svícny, damaškovými závěsy, pomerančovníky a je zde také stříbrný trůn. Jeho význam podtrhuje také fakt, že tu byla na konci první světové války podepsána Versailleská smlouva.

Královi dvořané

Král Ludvík XIV. se do Versailles nastěhoval roku 1682, tedy ještě v průběhu stavby. Společně s ním do Versailles přišlo i celé jeho dvořanstvo, které čítalo nejprve pět tisíc lidí, ale později se jejich počet zvýšil až na dvacet tisíc. Hotový palác umožnil Ludvíkovi věnovat se do sytosti lovu a ostatním dvorským radovánkám, například svým milenkám, koncertům a baletním představením.

Základní hygienická zařízení byla ale budována spíš na odiv než funkčně, ubytovací prostory dvořanů byly často stísněné a toalet tu bylo málo. Versailles se stalo střediskem moci a dvorského klientelismu – blahobytní dvořané se předbíhali v podbízení králi a jeho blízkým. Dvůr se také stal střediskem módy a aristokracii, jejíž osud závisel na královské štědrosti, byl vnucován okázalý dvorský styl.

Zahrada ve stylu boha Slunce

Zámecké zahrady ve Versailles, to je kapitola sama pro sebe. Během úpravy okolní krajiny byla na ploše o rozloze asi 815 hektarů vytvořena rozsáhlá řada zahrad se sochami a fontánami, postaven skleník, založeny zelinářské zahrady, rozlehlé umělé jezero a dokonce zoologická zahrada. Zahrady se rozkládají na ploše sta hektarů od západního průčelí zámku.

Jejich formální styl, šlechtěná podoba a strohá symetrie dokonale odrážejí klasický ideál své doby. Jako ústřední prvek slouží Velký kanál, v jehož okolí jsou umístěny vodní nádrže, fontány, sochy, květinové záhony, trávníky, lesíky a stinná zákoutí. Celkem tři stovky plastik zdobí ve Versailles vodní zahradu, pyramidovou fontánu v Severní zahradě a Apollonovu fontánu v Apollonově jezírku na konci Královské třídy a na začátku Velkého kanálu.

Alegorické odkazy k bohu slunce Apollonovi jsou skvěle doplněné propracovanými sochami na fontánách. Mezi nejúžasnější patří především postava Apollona řídícího vítězně sluneční vůz. Vodní cesta za Severní zahradou vede přímo k Neptunově jezírku, jehož ústřední sousoší je obklopeno dvaadvaceti fontánami. Každá z nich má mramorovou nádrž podpíranou bronzovými sochami dětí.

Ve formálním schématu zahrady je ukryto mnoho letohrádků, včetně lesíku zdobeného mušlemi, skalkami a okrasnými lampami, kde dvořané v létě tančili.

Starý královský palác

Do Versailles se Ludvík XIV. s celým dvorem přistěhoval z paláce Louvre. Pro světovou kulturní veřejnost je to jistě dobře, neboť dnes se Louvre těší pověsti jedné z nejúžasnějších uměleckých galerií světa. Bývalé královské poklady Louvru byly poprvé vystaveny veřejnosti již během Velké francouzské revoluce, ale k zásadnímu obohacení sbírek přispěl velkou měrou až Napoleon I., který zde nechal umístit exponáty, jež zabavil při svých válečných taženích.

Až do roku 1988 každá stavební úprava Louvru respektovala styl budovy. Narušila jej až stavba kontroverzní skleněné pyramidy. Stejně jako kdysi Eiffelova věž má tato stavba své příznivce i kritiky a potvrzuje pověst Paříže jako odvážného, věčně mladého města, které se nebojí kráčet s dobou a někdy ji i poněkud předběhnout.

Zdroj: Formen
Foto: autor

Nejčtenější