Každý správný muž... - 2. část

Ivan Verner  |  Historie
Nože kukri se dají koupit například v pouličních krámcích v nepálském Káthmándú

Jeden z nejstarších nástrojů, které provázejí lidstvo od jeho batolecího věku, se vyvinul z kamenné štěpiny ve vysoce sofistikovaného pomocníka. Zatímco nebývá zvykem, že bychom s sebou nosili oštěp, mlat nebo luk a šípy, na nůž velká část populace nezapomíná.

Tisíce možností

Nůž byl vždy nejen nástrojem, ale i jakýmsi odznakem. Saský scramaseax ze středověké Anglie byl zároveň viditelným důkazem, že jeho nositel je svobodný muž. Ostatně dodnes se říká, že každý správný muž má mít u sebe nůž, což je až na provozovatele letecké dopravy poměrně uznávané pravidlo.

Nebudeme se zabývat noži kuchyňskými, i když ty se nám pochopitelně dostanou do ruky nejčastěji. Možná, že jsme někoho navnadili povídáním o damascénské oceli, ale poměr cena–výkon nás asi přesvědčí, že brát s sebou na výlet kudlu za pěkných pár tisíc se nemusí vyplácet. Cirkusový vrhač nožů bude mít asi jasno, a stejně tak příslušník speciálních jednotek SAS. Ti ostatní se rozhodnou, na co nůž budou potřebovat a kam ho chtějí (nebo také budou moci) nosit.

Můžou si vybrat z doslova nepřeberného množství nabídek. Nůž zavírací, vyhazovací, vystřelovací nebo s pevnou čepelí? Otevírání jednou rukou, gravitační či raději motýlka? Prodlužovací, který v zavřené formě slouží k přesnější práci, jako je například stahování zvěře, a v otevřené se dá použít místo tesáku? Dobrá, tohle jsme si ujasnili.

Z čeho má být čepel a kolik hodláme investovat? Jestliže se s nožem nebudeme probíjet přes drátěné zátarasy nebo porcovat bizony i s kostmi, vystačíme si s tvrdostí oceli do šedesáti stupňů zkoušky tvrdosti podle Rockwella. Značí se HRc a solidní firmy by ji u svého výrobku měly uvádět. Ty také uvádějí záruku a vypočítávají případy, na něž se vztahuje. Nebojte se, že nepoznají, jak se třeba se zlomenou čepelí zacházelo. Místo lomu prozradí téměř všechno. S tím bude souviset i péče o tohoto všestranného pomocníka.

Často se musíme rozhodnout mezi vysoce korozi odolným materiálem a tím, který se dobře brousí. V druhém případě je potřeba nůž pravidelně čistit a ošetřovat. Je pravda, že se v poslední době rozšířily nože s teflonovou ochranou. Ta pochopitelně nechrání ostří samotné a při exponované práci s nožem se snadno poškodí. Pak už zbývá sáhnout hlouběji do kapsy a pořídit si čepel s povlakem nitridu titanu.

Jak si nůž zničit

Když máme i tohle vyřešeno, budeme se zaobírat delikátnější záležitostí, a tou je tvar čepele. Jen u loveckých je jich spousta, od zavazáku pro záraz postřelené zvěře přes téměř univerzální „bowie“ s konkávní špičkou až po odolný drop-point tvar čepele. Speciální čepel mají již zmíněné finské nože puukko, oblíbené i u našich rybářů. Nůž nemá záštitu, která chrání ukazovák, aby nesjel na ostří, protože není určen k bodání, ale k řezání, především pak k filetování ulovených ryb.

Většina z nás se spokojí spíše s lanšmítem nebo tuňákem ve vlastní šťávě a bude mít raději u nože otvírák na konzervy. S tím souvisí i úprava ostří. Oblíbené pilovité pomůže při tiché likvidaci nepřátel, kterým působí vskutku hrozná zranění. Nevydáváme-li se pravidelně do protivníkových pozic, abychom mu způsobili co nejvíce škod, či naše role zálesáka nespočívá v krájení chleba pro celou osadu, bez zoubkovaného ostří se raději obejdeme.

Při normální práci způsobí více škody než užitku, nesnadno se udržuje a ještě hůře brousí. Někteří výrobci to řeší nabídkou dýky (například Kershaw – Amphibians) jedním ostřím rovným a na druhé straně „serration“. Všimněme si raději, zda je ostří broušeno při čelním pohledu do čistého V (málokdy), nebo zda jsou boky „véčka“ vypouklé či vpadlé. V souvislosti s tvrdostí či houževnatostí použitého materiálu nám tvar napoví, jak bude ostří odolné i jak ho budeme muset brousit.

Tahle zdánlivě snadná činnost se skrývá v pozadí nejednoho zničeného nože. Jestliže se něco takového chceme naučit, vzpomeňme si, že třeba nabroušení legendárních japonských mečů vyžaduje přípravu rovnající se téměř rituálu při vstupu do kláštera a každý pohyb při broušení musí být veden po kaligrafické linii. Neumětelství se v lepším případě vymstí poškrábáním čepele.

Ne všechny způsoby se také hodí ke každému noži. Brousíme ocílkou (to se nehodí například pro lovecké nože), brusným kamenem či množstvím více či méně vhodných pomůcek, které čím levnější jsou, tím také pro ostří nebezpečnější. Je tedy – nechceme-li svěřit nůž odborníkům – lepší si pořídit celý brusný systém, který nám pomůže udržet patřičný úhel broušení. Jinak je lépe se vrátit ke štípání pazourku.

Ne vždy se nám na první pokus podaří vybrat nůž, který nám bude ve všem vyhovovat. Bude to možná tím, že od něj chceme něco, na co není určený, s loveckým nožem házíme na terč nebo se snažíme opravit elektrické zařízení, zavírákem krájíme pecen chleba. Chyba je pak v nás a nejsnadněji ji napravíme, když si pořídíme na základě už nabytých zkušeností jiný.

Speciální nože, speciální zvyky…

Sgian dubh

Sgian dubh

Nůž, bez něhož se neobejde nikdo, kdo se chce slavnostně obléknout při společenské příležitosti v Edinburghu a blízkém okolí. Zastrkává se do podkolenky na pravé noze, tedy spíše za podvazek, který tu podkolenku drží. Původ nože je odvozen od dýky, která se nosila v podpaží. Název nebo alespoň část „dubh“ se překládá jako černý, ale zároveň má i význam skrytý. To znamená, že nůž v podkolence měl být utajen před případným protivníkem a vytažen v případě nejvyšší nouze.

Staří Skotové si ho nechávali pro jistotu i při návštěvě v cizím domě, kdy ostatní zbraně musely zůstat u vchodu. Ovšem každý, kdo dnes potká Skota v kiltu, počítá s tím, že skrývá nůž. Dnes už je někdejší nůž na stahování ovcí spíše určitou atrapou, víceméně vyšperkovanou. Čepel neslouží k řezání, ale k tomu, aby na sobě nesla gravírování, podobně jako rukojeť bývá opatřena například erbem nositele. Ostatně nosit opravdový nůž místo repliky je na mnoha místech zakázáno.

Kukri

Kukri

Mnozí odborníci se domnívají, že nejodvážnějšími bojovníky na světě jsou nepálští Ghurkové, kteří již tradičně slouží v řadách britské armády. K jejich výzbroji neodmyslitelně patří nezvykle zahnutý nůž kukri, jenž je v rámci vojenských předpisů uveden už v roce 1837. Jeho historie ale sahá až někam před počátek našeho letopočtu a tvar jeho čepele i rukojeti je plný symbolů a významů.

V jedné upanišádě se mluví o mysli, která se – osvobozena od smrti – stala Měsícem. Právě srpovitá čepel má toto nebeské těleso zpodobňovat. Malý, půlkruhový výřez s výstupkem, v němž laik vidí místo pro odkapávání krve, zase symbolizuje spojení Měsíce a Slunce, které můžeme vidět i na státní vlajce Nepálu. Není to jediná symbolika. Jde také o spojení ženského a mužského principu, falu boha Šivy a klitorisu bohyně Kálí.

Tři prstence na rukojeti pak znázorňují tři fáze putování Slunce, a to východ, zenit a západ, a trojka také symbolizuje boha Višnua, který je i bohem Slunce. Hlavice rukojeti je pak „božím okem“.

Kirpan

Kirpan

Je pět věcí, pět kakkar (povinností), na něž nesmí žádný pravověrný sikh zapomenout a musí je dodržovat. Je to na přikázání desátého guru Gobind Singha. Patří k nim keš, tedy nikdy nestřihané vlasy a vousy, kara, kovový náramek na znamení určení sebe sama, kratší kalhoty kukčha jsou znamením bdělosti, dřevěný či slonovinový hřeben kangha jako symbol čistoty a meč kirpan na ochranu chudých a nemocných.

Dnes se ovšem z meče stala dýka či dokonce nůž, který lze bez porušování předpisů nosit sebou. Dokonce i ochranka na některých letištích přimhouří oči, pokud u sikha vidí najednou všech pět znaků pravověrnosti. Kirpan má sloužit pouze k obraně – tedy nejen vlastní osoby, ale proti bezpráví, ať se děje komukoli. Aby takový sikh rozeznal, kdy tak má učinit, musí nejdříve žít životem světce, než se stane vojákem. Ti, kteří žijí v Evropě nebo Americe, nosí kirpan s čepelí dlouhou jen devět centimetrů a odmítají ho označit za zbraň.

Zdroj: MF Plus
Foto: fotobanka Profimedia

Nejčtenější