Jiná doba, jiný sport - 2. část

Ivan Verner  |  Historie
Bodyčekem odpálený míč míří vzhůru ke kruhu, jímž má prolétnout. V rámci projektu mexické univerzity dobrovolníci rekonstruují ulamu, posvátnou hru indiánů.

Jen málokoho nechaly lhostejným. Někdo nadšeně hulákal nad úspěchy sportovců a jejich skvělými výkony, jiný je zase proklínal, další nadával na to, že se nemůže vyspat. Jeden obchodník si mnul ruce nad úspěšnou investicí do reklamy, druhý si rval vlasy, že televizní přenosy probíhaly v noci. Dá se ale říci, že jsme olympijskými hrami žili.

Křesťanští bořitelé

Nejznámějším faktem o antické olympiádě je to, že během ní zavládl v Řecku posvátný mír – ekecheiria. Smlouvu o tom stvrdili hned na počátku olympijské historie spartský zákonodárce Lykurgos a élidský král Ífitos. Ještě ve 2. století našeho letopočtu ji na vlastní oči viděl vystavenu v jednom z chrámů v Olympii historik Pausaniás. Méně se ví, že těžištěm her bylo zpočátku umění, recitace, hodnocení soch – sportovní disciplínou byl pouze běh na délku jednoho stadionu, což je zřejmě něco málo přes sto devadesát dva metrů.

Tak tomu bylo po čtrnáct olympiád, pak se přidal běh na dvojnásobnou vzdálenost, později i dvanácti- a čtyřiadvacetinásobnou. Od 18. olympiády se začalo zápolit v pětiboji, skládajícího se z běhu, skoku do dálky, hodu diskem a oštěpem, atletiku pak doplnil zápas. Box byl zařazen na 23. olympiádě a dvoje hry nato poprvé nastoupili i vozatajové. Her se mohli zúčastnit pouze svobodní Řekové, kteří prokázali, že trénovali a jsou bezúhonní.

Později k nim přizvali pořadatelé Makedonce (jejich král Fillipos se za to odměnil Olympii chrámem) a Římany (císař Nero během své účasti zase nechal vyplenit místní lapidárium s třemi tisícovkami soch). Atleti běhali nazí snad díky tomu, že na 15. hrách jistý Orsippos ztratil bederní roušku a vyhrál. Mravopočestnost ohrožena nebyla, ženy nesměly do hlediště a ty vdané v době konání her ani vůbec do Olympie. Hrozil jim trest smrti.

Startovní bloky pro běžce nejsou moderním vynálezem – tyhle používali závodníci v Olympii.

Jen o vlásek mu unikla Kallipateria, dcera skvělého sportovce Diagora, o němž je naše reportáž v úvodu, a jenž, naplněn štěstím, zemřel během oslav vítězství svých synů. Kallipateria chtěla vidět vítězství svého syna převlečena za trenéra, ovšem zradila ji garderoba. Jen sláva otce, bratrů a syna ji zachránila. Od té doby museli být nazí i trenéři. V souvislosti s tím mě napadá, jaké zajímavé olympiády bychom mohli nyní vidět, jen více ctít tradice…

Ženy ovšem měly své hry na počest Héry a mohly se zprostředkovaně zúčastnit vozatajských závodů jako majitelky stáje. Takto například vyhrála několikrát i spartská princezna Kyniska. Vítězové získali vděk obce, z níž vzešli a kterou proslavili. Města při příjezdu takového olympionika bourala hradby, a zatímco na místě byl pro něj odměnou jen olivový věnec, popřípadě právo postavit si v Olympii sochu, mecenáši se předháněli v dalších darech.

Věnovali vítězi třeba doživotní stravování zdarma. Není divu, že se na hrách brzo objevili sportovci profesionální. S nimi se začala objevovat korupce. Úpadek se ještě prohloubil s příchodem Římanů a konec přišel s nástupem křesťanských římských císařů. Theodosius I. hry zakázal v roce 393, o pár let později nechal jeho nástupce Theodosius II. Olympii se všemi chrámy „pohanských“ bohů vypálit.

Hry se pak ještě tajně konaly několik desetiletí, ale vzhledem k utajení o tom neexistují přesné informace. Tělesná cvičení patřila po dobu trvání antické kultury k dobrému tónu lepších vrstev, ale nakonec zvítězilo pohodlí na sedadlech cirků při zápasech gladiátorů. Přestože byly hry, o nichž by se dalo hovořit jako o sportu, pěstovány prakticky po celém světě, nikde nedoznaly takového rozsahu jako v antickém Řecku.

Pólo na koních není anglickým vynálezem. Vzniklo tam, kde se lidé naučili tato zvířata ovládat, tedy stejně jako v případě buzkaši ve Střední Asii.

Až volný čas, který se stal atributem společnosti v průběhu průmyslové revoluce, umožnil aktivity pro ukrácení dlouhé chvíle. Jejich součástí byl nejen sport, ale i hlubší zkoumání historie. Vykopávky v Olympii pak inspirovaly barona Pierra de Coubertina. Ale to už je jiná historie.

Zdroj: MF Plus

Nejčtenější