Je obraz Mony Lisy jen ilustrace?

Jaroslav Petr  |  Historie

Nejslavnější portrét všech dob je ilustrací k veršům, které napsali Horatius a Petrarca.

Dáma se záhadným úsměvem

Obraz Mony Lisy známý také jako Gioconda byl slavný už v době, kdy na něm jeho autor Leonardo da Vinci usilovně pracoval – tedy v letech 1503 až 1506, když Leonardo pobýval v rodné Florencii. Traduje se, že slavný italský malíř pracoval na obraze i v následujících letech a neustále své dílo zdokonaloval. Krátce před svou smrtí jej prodal francouzskému králi Františkovi I. za impozantní sumu 4000 zlatých. Díky tomu je dnes Mona Lisa vystavena v pařížském Louvru.

Obraz Mony Lisy (Foto: Wikipedia)
Obraz Mony Lisy (Foto: Wikipedia)

Kolují o ní seriózní teorie i fantaskní dohady. Záhadou je její pověstný úsměv, který bývá někdy interpretován jako úsměv ženy, která právě porodila dítě. Americký spisovatel Dan Brown svým románem Šifra mistra Leonarda vrátil da Vinciho i jeho nejslavnější obraz opět na výsluní zájmu laiků i badatelů. Nedávno se například podařilo odhalit na obrazu dosud nepovšimnutá písmena a čísla.

Za Monou Lisou přes hory i pouště

Záhadná je i samotná kompozice obrazu. Mladá žena stojí na balkónu a za ní se nabízí pohled do neskutečné krajiny. Těžko říci, zda Leonardo namaloval na obraz i tři sloupy, o kterých se traduje, že byly z topolové desky dodatečně odříznuty. Horizont krajiny vlevo a vpravo od hlavy Mony Lisy je namalován v takových úhlech, že se obě krajiny za hlavou ženy nemohou spojit do jediného celku. Jde vlastně o dvě zcela různá pozadí na jednom portrétu.

Podle profesora Rosse Kilpatricka z Queen´s University prozrazuje právě pozadí portrétu da Vinciho inspiraci. Popis takových krajin nalezl profesor latiny a řečtiny v Horatiových Ódách a Petrarcových sonetech. Oba autoři skládají ve svých básních hold krásné ženě a vyzývají k tomu, aby milující muž takovou ženu následoval kamkoli – i přes divoké hory nebo přes vyprahlé pouště. V levé polovině pozadí obrazu s Monou Lisou se nabízí pohled na horstvo a pravá půlka odhaluje pohled do pustiny.

Leonardo da Vinci (Foto: Shutterstock)
Leonardo da Vinci (Foto: Shutterstock)

V da Vinciho době byli Horatius (65 př.n.l. – 8 př.n.l.) i Petrarca (1304–1374) dobře známí. Ba co víc, byli to autoři populární a mezi vzdělanci hodně čtení. V renesanci nebylo nijak neobvyklé, když se umělci otevřeně inspirovali cizím dílem, a nejrůznější „výpůjčky“ byly mezi umělci celkem běžné. Podle Kilpatricka použil Leonardo jako inspiraci k obrazu tehdejší literární „šlágry“. Asi jako kdyby dneska někdo namaloval obraz inspirovaný Brownovou „Šifrou mistra Leonarda“. Portrét Mony Lisy je tak svým způsobem ilustrací k Horatiovým a Petrarcovým básním.


Tip: Video o záhadném úsměvu Mony Lisy.

Nejčtenější