Jaký je život beze strachu?

Helena Vrecková  |  Věda
Ilustrační foto (Foto: Shutterstock)

Život ve strachu je těžký. Může být život bez něj lepší? Přežije dlouho člověk bez tohoto varovného signálu? Nová studie se zabývá ženou, která nikdy necítí strach.

Strach je jednou z lidských emocí, které bychom asi sami nezařadili mezi pozitivní. Strach z výšek, ze stísněných prostorů, z jedovatých zvířat… a tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Avšak je to právě strach, který nás varuje v nebezpečných situacích. Právě strach nám nedovolí opakovat nepříjemnou zkušenost, jako sahat na rozpálenou plotnu, vstoupit do silnice bez rozhlédnutí. Tato emoce nás udržuje při životě, ačkoli si to sami neuvědomujeme.

Co se tedy děje s člověkem, který žádný strach nepociťuje? Tím se zabývali vědci z University of Iowa. Provedli případovou studii na ženě, která kvůli vrozenému onemocnění přišla o schopnost bát se. Ztráta této emoce byla vyvolána nefunkčností amygdaly, části mozku ovlivňující kromě jiného také vznik reakcí na strach.

Vědci se domnívají, že závěry této studie by mohly pomoci k nalezení účinného prostředku léčby post-traumatické stresové poruchy (PTSD).

„Je pozoruhodné, že je pacientka ještě naživu“

Již téměř padesát let probíhají výzkumy na zvířatech. Potvrzují důležitou roli amygdaly ve vzniku strachu. Do dneška se však nevědělo, jestli je to stejné i u lidí. U zmíněné ženy se vrozená choroba začala projevovat v době dospívání a dnes se 44letá matka dvou dětí není schopna bát.

Snímek mozku pacientky s poruchou amygdaly. Šipky naznačují místo, kde by se měla amygdala vyskytovat. (Foto: University of Iowa)
Snímek mozku pacientky s poruchou amygdaly. Šipky naznačují místo kde by se měla amygdala vyskytovat. Foto: University of Iowa

Lékaři ženu vystavili řadě situací, ve kterých většina lidí pociťuje strach. Pacientka podnikla cestu do domu hrůzy a sledovala horory typu Mlčení jehňátek. Z měření její srdeční činnosti a z její výpovědi vyplynulo, že obě situace na ni měly vliv srovnatelný s jízdou na horské dráze.

Další situací zvolenou lékaři byl kontakt s jedovatými hady a pavouky. Pacientka přiznala, že zvířata ráda nemá a snaží se jim vyhnout. Při kontaktu s nimi je však hladila a neprojevovala žádné známky strachu. Na pozdější otázky k této situaci odpověděla, že ji přemohla zvědavost.

Člověka napadne, že tyto situace pro mnoho lidí nejsou děsivé nebo se na ně člověk může psychicky připravit. Určující proto byla doba, kterou pacientka strávila doma. V této době si vedla elektronický deník, do kterého zapisovala vše, co se jí přihodilo. Při následné prohlídce po třech měsících se zjistilo, že prožila několik silně stresujících událostí, při kterých byl ohrožen její život. Žena však v deníku ani při popisu událostí neprojevila žádnou emoci, přirovnatelnou ke strachu. Pacientka se do těchto situací dostala právě kvůli absenci této emoce. Nebyla schopná určit v obličeji cizích lidí možnou hrozbu, a proto nedokázala říci, zda by pro ni mohl být někdo nebezpečný.

„Pacientka se přibližuje k věcem, kterým by se měla vyhnout, i přes zdánlivé uvědomění si skutečnosti, že by se těmto věcem měla vyhýbat. Je pozoruhodné, že je stále ještě naživu,“ řekl doktor Feinstein, hlavní iniciátor této studie.

Možná pomoc lidem s PTSD

Lidé, kteří jsou vystaveni silně stresující události, již často nedokážou vést normální život a trpí post-traumatickou stresovou poruchou (PTSD). Časté je to u vojáků podstupujících psychicky náročné akce.

Ilustrační foto (Foto: Shutterstock)

Zjištěním, že amygdala je hlavním centrem ovlivňující strach, by se léčba PTSD mohla zaměřit právě na ni. Nyní se PTSD léčí především antidepresivy a psychologickými postupy. Léčba směřována přímo na amygdalu a její funkce by však byla efektivnější.

Nebezpečí zneužití

Strach nás chrání před nebezpečím. Pokud bychom si neuvědomovali potenciálně nebezpečné situace, pak nás naše nevědomost bude velmi často přivádět do životně nebezpečných situací. Jak daleko je od mírného snižování úrovně strachu k jeho absolutnímu potlačení? Jak daleko je od léčby post-traumatické stresové poruchy ke změně lidského vnímání? Myšlenka na neohroženou armádu, by pravděpodobně mohla být příliš lákavá. Již mnohokrát v historii byly dobré záměry lékařů a vědců zneužity.

Zatím se ale stále ještě jedná jen o výzkum, navíc výzkum založený na jedné zkoumané osobě. Ačkoli se jedná o obzvláště zjevný případ, vědci musí své teorie a výsledky přezkoušet na dalších lidech s podobnou vadou amygdaly.


Tip: Podívejte se na stručné shrnutí studie. O výzkumu informoval také web Discovery.com.

Nejčtenější