Jak se běhalo Egypťanům s umělými prsty?

Jaroslav Petr  |  Historie
Ilustrační foto

Egyptské protézy nebyly jen estetickou záležitostí. Svým majitelům sloužily překvapivě dobře.

Egypťané byli přímo posedlí snahou poslat nebožtíky na onen svět v co nejúplnějším stavu. Když tělu nějaká část chyběla, balzamovači ji umně doplnili.

Protéza a atrapy

Na kvalitu materiálu se přitom moc nehledělo. Atrapy chybějících údů se vytvarovaly ze slámy či hadrů a definitivní podobu jim zajistilo bláto nebo máslo. Někdy však mají mumie náhražky různých částí těla podstatně solidnější konstrukce. Nejčastěji jde to prsty u nohou. Ty mohou být vyrobené z papyrové kaše, hadrů a klihu. Povrchovou úpravu jim pak zajistila vrstvička hlíny s barevným nátěrem. Výjimkou nebyla ani rýha pro zasunutí umělého nehtu.

Tyto protézy však nesou stopy po opotřebení každodenním užíváním. Anglická egyptoložka Jacqueline Finchová z University of Manchester je proto přesvědčená, že si Egypťané nedávali práci s náhražkami prstů u nohou z pouhého rozmaru. Podle ní šlo o skutečné funkční protézy, jež sloužily svým majitelům nikoli až po smrti, ale ještě za života.

Jacqueline Finchová se proto rozhodla egyptské protézy otestovat. Získala ke spolupráci dva dobrovolníky, kteří přišli o palec u pravé nohy, a vyrobila jim protézy podle egyptského vzoru. Výsledky jejích výzkumů přinesl přední lékařský časopis The Lancet.

Ilustrační foto

S protézou to běhá

Finchová měla hned dvě předlohy. „Kartónový“ palec z doby kolem roku 600 př.n.l., který byl náhodou nedávno objeven v Luxoru a dřevěný palec z mumie Tabaketenmut, jež byla dcerou vysokého kněze. Zdá se, že dívka trpěla cukrovkou a o palec přišla v důsledku narušení cév prokrvujících nohu. Tato protéza pochází z doby mezi roky 950 a 710 př.n.l. a je vytvořena ze tří částí spojených koženým řemínkem. Kůže zajišťovala spojům pružnost a imitovala do určité míry pohyb kloubů.

Dobrovolníci si protézy vyzkoušeli v laboratořích na Salford University, kde se intenzivně věnují biomechanice lidského těla. Záznamy pokusů dobrovolníků o chůzi s protézami hovoří samy za sebe. S protézami se dá chodit. Dřevěnou protézu hodnotili dobrovolníci jako pohodlnější, u kartónové oceňovali lepší pohyb.

Prozatím byla za nejstarší známou protézu považována římská bronzová noha z doby kolem roku 300 př.n.l. Teď však musíme při rozhovorech o nejstarších protézách nahradit obvyklé „už staří Římané“ za méně časté „už staří Egypťané“.

Nejčtenější