Inkové a „doly smrti“

J. PETR  |  
rtuť

Doly kolem peruánské Santa Barbary nazvali španělští conquistadoři „doly smrti“. Těžila se tu rumělka s vysokým obsahem rtuti, kterou Španělé používali při dobývání stříbra. Indiáni nucení pracovat v rumělkových dolech mřeli hromadně na otravu rtutí. Nejnovější výzkumy usazenin v jezerech kolem „dolů smrti“ dokazují, že těžba rumělky nezačala až s příchodem Španělů. První stopy po rtuti, jež svědčí o intenzivní těžbě rumělky, pocházejí už z doby kolem roku 1 400 př.n.l. Prvního vrcholu dosáhla těžba toxického nerostu kolem roku 600 př.n.l. Tehdejší indiáni kultury Chavín těžili rumělku jako barvivo a používali ji pro dekorační účely. Další těžební boom přišel po roce 1200 n.l., kdy oblast ovládli Inkové. Ty nepřekonali v těžbě rumělky dokonce ani Španělé. K čemu Inkové potřebovali takové množství rumělky? Mnohé nasvědčuje tomu, že rudu tavili a získávali z ní čistou rtuť pro zpracování stříbrných rud. Doposud měli archeologové za to, že použití rtuti pro těžbu stříbra zavedli až Španělé.

Nejčtenější