Hodinářské město

Tomáš Juřička  |  Design
Glashütte

Nedaleko českých hranic směrem na sever v saské části Krušných Hor se nalézá půvabné městečko s názvem Glashütte. Neoplývá ani mimořádnou rozlohou, ani značným osídlením, a přece ho zná doslova celý svět… totiž – celý hodinářský svět.

Již více než sto šedesát let se Glashütte mezi milovníky výjimečné hodinářské kvality pyšní mimořádnou pověstí. Prestiž je to ve světě hodinářství tak značná, že nepatrný region, který se rozkládá jen čtyřicet kilometrů od našich hranic, se svým významem vyrovná i proslulé švýcarské Juře. Nejen ve Švýcarsku se totiž daří prvotřídní hodinářské práci. Hodinky s nápisem Glashütte jsou tím nejlepším důkazem.

Vítejte ve Skelné Huti

V dobách dávno minulých, hluboko ve středověku, se Glashütte proslavilo jako oblast, kde se těží stříbro. Jenomže zásoby drahého kovu se tenčily a postupně ubývaly, až – po více než čtyřech stoletích pilné těžby – ustaly úplně. Do bohatého městečka se rázem přelila nevítaná vlna chudoby, která za sebou ponechala zbídačelé, úzkostlivé a beznadějné obyvatelstvo.

Glashütte

Ještě že se v roce 1845 v hornickém Glashütte zjevil tajemný mladý muž s věru neobvyklou zálibou – muž jménem Ferdinand Adolf Lange. Tento sotva třicetiletý pán nebyl v oblasti Saska úplně neznámou osobou – na saském dvoře jej zaměstnávali jako výborného hodinářského mistra. Ačkoli silní mužové z německé části Krušných hor jej zpočátku měli, jemně řečeno, za exota, brzy Langeho smělý plán na vybudování saského hodinářského průmyslu se zaměřením na výrobu vysoce přesných hodinek v omezených sériích radostně přijali za svůj. Zvláště když se ukázalo, že Ferdinand Adolf Lange od saského dvora na rozvoj své hodinářské manufaktury získali nemalý obnos peněz.

Revoluční obrodu městečka Glashütte snad nejvýstižněji zachycuje městský znak, který pochází z roku 1912 – umělec v něm zachytil jak minulost úzce spjatou s hornictvím, tak následně i s hodinářstvím.

Jak se měří čas

Pro rozvoj hodinářství v Glashütte byl důležitý zejména Ferdinand Adolf Lange, jehož jméno je dodnes synonymem hodinek té nejvyšší třídy a kvality, navíc se na něm podílel chvatný příchod dalších prvotřídních hodinářských mistrů z německy hovořících zemí. Je působivé, za jak krátkou dobu se v Glashütte zrodilo několik hodinářských manufaktur, které shodně vyráběly dokonale přesná měřidla času, aniž by si však navzájem výrazně konkurovaly – vlastně spíše naopak. Svému městu totiž dodávaly punc hodinářského eldoráda, s nímž se v hodinářském světě musí zcela jistě počítat.

Glashütte

A tak směrem k Drážďanům putovali takoví hodinářští specialisté, jakými byli Ernest Kasiske, Ludwig Strasser, Gustav Rohde, především však proslulý Julius Assmann. V polovině devatenáctého století tento muž založil manufakturu s názvem Deutsche Präzisions-Taschenuhrenfabrik, která pak na dlouhou dobu určovala směr, jakým se hodinářská práce v Glashütte bude ubírat. Assmann vytvořil velmi přesné hodinky, které se pyšnily originálními prvky, jež záhy obdivoval celý hodinářský svět.

Například šlo o hodinky s horní deskou s výřezem pro setrvačku či hodinky s ručně vyřezávanou deskou nesoucí horní čep hřídele setrvačky. K dalším vynálezům hodinářských mistrů z Glashütte se v běhu času přidala taková technická vylepšení jako natahování hodinek pomocí korunky či horní deska s výřezem pro setrvačku a pákový krok. Nejvyšší kvalita, výjimečná ruční práce, malosériová výroba, brilantní hodinářské patenty, to byly atributy, jimiž se hodinky Glashütte pyšnily v devatenáctém století a jež je stejně tak zdobí dodnes.

Hodinářská škola

Věhlas hodinářství v Glashütte byl náhle tak ohromný, že v sedmdesátých letech devatenáctého století položil základní kámen Německého hodinářského institutu. Vysoké nároky na své studenty zaručoval učitelský sbor sestavený z těch nejlepších hodinářských odborníků z celé Evropy. Nad kantory dohlížel Moritz Grossmann, ve své době slavný hodinář, který se proslavil především svými precizními kapesními modely hodinek.

Hodinářskou školu v Glashütte sice dávno spláchla minulost, ale budova stojí dodnes a od roku 1992 se v ní nalézá hojně navštěvované muzeum hodinářské historie. Na dvou patrech lze spatřit stovky jedinečných hodin, náramkových a kapesních hodinek, námořních časoměrů, astronomických měřidel, unikátních výrobních zařízení, věhlasných patentů a mnoho dalších pozoruhodností, které muzeu dobrobolně přenechala instituce s věru černým svědomím – německý stát. Jak Německá demokratická republika k takovým klenotům po druhé světové válce přišla, to snad ani není nutné dodávat.

Glashütte

Koncem devatenáctého století Glashütte platilo za epitom německé horologie. V roce 1875 tamější společnost Strasser & Rohde prokázala, že v Sasku umějí dělat i prvotřídní kyvadlové hodiny. Třebaže tato značka nepřežila první světový válečný konflikt dvacátého století, jiný brand, založený v téže době Johannesem Dürrsteinem, je spolehlivě znám i dnes. Značka Union Glashütte nevznikla náhodou, nýbrž po zralé Dürrsteinově úvaze a analýze hodinářského trhu.

Johannes Dürrstein se původně živil jako obchodní cestující, který v německých zemích nabízel švýcarské hodinky. Později v Drážďanech založil velkoobchod a díky svým úzkým kontaktům na hodináře v nedalekém Glashütte začal nabízet jejich zboží. Ukázalo se však, že precizní hodinářská práce značek jako Lange & Söhne se pro svou vysokou cenu příliš neprodává.

Dürrstein jako správně přičinlivý obchodník proto zauvažoval. Co kdybychom využili renomé hodinek z Glashütte, udrželi jejich vysokou kvalitu, avšak s pomocí méně drahých kovů je vyráběli a prodávali za výrazně nižší cenu? A tak se stalo, že světlo světa spatřila značka Union, jejíž výrobky prosluly vítanou kombinací vysoké kvality zpracování a relativně střídmé cenovky.

Boj proti kopiím

Osud hodinářské značky Union jako by kopíroval historii ostatních proslulých hodinářských značek ze Saska jako Lange & Söhne, Mühle, Liwos či Urofa. Po první světové válce nastalo pro vysoké hodinářství období těžké krize, jež se pochopitelně dotkla i výrobků z Glashütte. Řada manufaktur zanikla, kdežto nové překvapivě vznikaly. Dařilo se spíše těm, kteří pochopili, že hlad po luxusních kapesních hodinkách se dramaticky ztenčuje, naopak že móda velí produkovat hodinky náramkové.

Glashütte

Aby se udržela co nejvyšší kvalita, producenti ze Saska opatřili své produkty jasným souslovím „original Glashütte“, jehož emblém rozlišoval skutečné hodinky z malého krušnohorského městečka od nevalných kopií, které s označením „System Glashütte“ na Sasech obyčejně parazitovaly. Ve dvacátých a třicátých letech pokračující krize přinutila hodináře, aby začali své manufaktury sdružovat a společně, na úkor předražených ručně vyráběných perel, produkovat náramkové hodinky na masové bázi.

Už se zdálo, že hodinářství v Glashütte se úspěšně zotavilo, když tu v Německu nastoupil Hitler a s ním spojené masivní zbrojení. Hodinářům s blížící se druhou světovou válkou nezbývalo nic jiného, než aby se přeorientovali na výrobu leteckých a námořních časoměrů. Měřidla z malého městečka u Drážďan si mezi vojáky získala ohromný respekt, a to pro svou mimořádnou preciznost, přesnost a vítanou spolehlivost.

Z bláta pod okap

Za druhé světové války, přesněji v únoru 1945, spojenecké stíhačky vybombardovaly Drážďany a bomby se nevyhnuly ani městu Glashütte. Hodináři ztratili střechu nad hlavou a zdálo se, že s kdysi proslaveným hodinářským průmyslem to již nemůže dopadnout hůř. Následovaly však další rány. Glashütte se brzy octlo pod ruskou správou, která veškeré hodinářské manufaktury kvapně znárodnila. Rok 1951 byl v historii Glashütte přelomový, neboť hodinářské dílny zastřešila jediná značka, a to východoněmecký národní podnik VEb Glashütter Uhrenbetriebe.

Třebaže by se mohlo zdát, že socialistické plánování hodinářskou tradici v Glashütte vymazalo z pozemského světa, docela to tak nebylo. Východní berlín měl sice zpočátku v budoucí produkci jasno, a to vyrábět laciné náramkové hodinky pro každého, ale historické znalosti saských hodinářů, ve spojení s naprostou izolací od nejnovějších západních technologií, paradoxně vyústily v řadu nečekaně zajímavých hodinářských inovací a modelů.

Glashütte

S postupem času však originalita zpracování viditelně poklesla, a tak konec budování komunismu a následné sjednocení Německa v roce 1990 nastalo v pravý čas. Nejdřív se z východoněmeckého státního molochu VEb Glashütter Uhrenbetriebe přesně podle západoněmeckého vzoru stala společnost s ručením omezeným, totiž Glashütter Uhrenbetrieb GmbH. Zkraje devadesátých let se podnik přetransformoval do několika staronových hodinářských firem zvučných jmen jako Lange & Söhne, Mühle či Nomos, v roce 1994 se jako hlavní pokračovatel a následník hodinářské tradice v Glashütte zrodil podnik s názvem Glashütte Original.

Právě tento brand se patrně nejvíc podílí na renesanci kdysi zřejmě nejslavnější hodinářské oblasti světa. Novodobá historie hodinářství v Glashütte, posvěcená mohutnými investicemi prestižních gigantů jako Swatch Group či Richemont International, s sebou přinesla několik ikonických modelů v segmentu nejvyšší hodinářské třídy. Poptávka po precizních hodinkách ze saského Glashütte nyní mnohonásobně převyšuje nabídku.

Po takřka dvou stoletích konečně dochází k tomu, o čem někdejší hodinářští vizionáři z Glashütte, malého městečka, kde hodinářské řemeslo bylo povýšeno na nejvyšší umění, kdysi tajně snili.

Zdroj: Formen

Nejčtenější