Guttenberg by zíral

Miloš Čermák  |  Technika

Proces čtení se mění s tím, jaká média nám text a obrázky předkládají. A s ním se mění pojem gramotnosti a vlastně i osoba čtenáře. Největší knihkupectví světa Amazon.com zahájilo nedávno revoluci svou první elektronickou čtečkou. Kam jsme se dostali od té doby?

Co si takhle přečíst chytrou knížku? Ale abychom si rozuměli, nemyslím chytrou v tom smyslu, že její obsah je takzvaně na bednu, anebo že ji napsal někdo, komu to pálí. Prostě nežádám po vás, abyste znovu přelouskali Kafku nebo Vančuru. Chytrost se tentokrát nevztahuje k obsahu, nýbrž formě. Mám na mysli knížku, která ví, co a jak čtete.

Nerozumíte mi? Pokusím se to vysvětlit. Hodně se teď mluví o elektronických knihách, počínaje Kindlem od internetového Amazonu a konče obdivovaným iPadem od Applu. A pak jsou tu desítky čteček od méně známých firem. Celkově jsou pro různé platformy k dispozici už desítky tisíc titulů v elektronické formě.

Obvykle jde o text či obrázky převedené do digitální formy, tak, aby mohly být „skladovány“ v malých paměťových čipech a zobrazovány na lépe či hůře čitelných displejích. Do aktovky či větší kapsy se tak člověku vejde knihovna o stovkách nebo i tisících svazků.

Macek o půl giga

Ale existují už i knížky či noviny, které vznikají přímo pro elektronické čtečky. Například americký časopis Wired vydal červnové číslo coby aplikaci pro iPad. Koupil jsem si ji za čtyři eura a je to úžasná věc. Obálka a texty jsou stejné jako v papírové verzi. Ale ty možnosti navíc! Články doplňují videa a fotogalerie se stovkami fotek v neuvěřitelném rozlišení.

Digitální možnosti dobře svědčí také inzerentům, kteří své klasické inzeráty doplnili o videa a animaci. Suma sumárum zabere jedno číslo časopisu půl gigabytu paměti. Ještě se nemůžu rozhodnout, jestli je to lepší než držet v ruce opravdový tlustý papírový časopis. Přece jen jsem staromódní člověk. Ale vypadá to fantasticky!

Stejně jako aplikace obsahující elektronickou verzi klasické Carrollovy pohádky Alenka v říši divů. Vychází z klasické verze a ilustrací vzniklých už v devatenáctém století, ale softwarová firma ji uvedla na trh v provedení, které je úžasné. Je tak trochu opravdu z říše divů. Děti (ať už ty skutečné, nebo zastydlé jako já) dostávají knížku, která se hýbe, mluví a hraje. A to všechno s maximálním vkusem a citem. Klobouk dolů.

Půjde to i bez brýlí

Ale cesta vede i dál. Německý institut pro výzkum umělé inteligence představuje na webu experimentální projekt s názvem Text 2.0. Čímž se vracíme k úvodu článku. Tenhle „nový druh“ textu totiž umí komunikovat se čtenářem. Jinak řečeno, text ví, kterou větu, či dokonce slovo zrovna čtenář čte. Jak je to možné? Díky technologii, které se říká „eye-tracking“ neboli sledování oka.

Ta se už roky využívá k tomu, aby například vydavatelé věděli, jakým způsobem lidé čtou noviny. U kterého titulku se při čtení zastaví a který naopak přejdou bez mrknutí oka a na které fotografie se podívají a které naopak téměř nezaregistrují. Technologie je to poměrně náročná: člověk má na hlavě speciální brýle, které snímají pohyb oka a porovnávají ho s obsahem stránky.

Jenže vývoj jde dopředu a Němci dnes zkoušejí eye-tracking, který by – v blízké budoucnosti – mohla zvládnout obyčejná videokamerka vedle displeje čtečky. Nebo třeba i mobilního telefonu.

Amorfní text

Co to znamená? Text se „propojí“ se svým čtenářem. Takže když oko doputuje na konec stránky, čtečka ji automaticky „otočí“ na další. Ale to je to nejmenší. Nabízejí se samozřejmě další možnosti. Dlí oko příliš dlouho na jednom slově? Pak se na displeji otevře malé okénko s vysvětlením významu slova.

Anebo když čtete v cizím jazyce, pak se tamtéž objeví překlad. Zjistí text, že přeskakujete slova nebo celé věty? Že text pouze takzvaně „skenujete“? Ani to nevadí. Ba naopak. Text se změní tak, aby vám od této chvíle nabídl jen to nejdůležitější. Nedá se vyloučit ani další uplatnění.

Například když se oko zafixuje příliš dlouho na jednom bodu, pochopí čtečka, že její majitel usnul… a může pak nabídnout uklidňující melodie na příjemné usnutí. Vše se odvíjí od toho, že se text a čtenář intimně sblíží. Zjistí čtečka, že daný text čtenáře opravdu (ale opravdu!) nebaví? Pak může čtení automaticky vypnout… a nabídnout jako alternativu oblíbenou webovou stránku. Třeba Facebook nebo Reflex, to je celkem jedno.

Chytré knihy jsou budoucnost. Ale také konec pokrytectví. Úplně vidím, jak si večer zapaluji doutník, naleju centimetr bourbonu a sáhnu po knížce svého oblíbeného německého filozofa. Ale v ten moment se ozve elektronická knížka, která má četbu zprostředkovat: „Prosím tě, neblbni. Ušetříme čas a já ti rovnou otevřu tvé oblíbené pornostránky, co říkáš?“

Zdroj: Strategie

Nejčtenější