Přeháňky na Titanu

Jaroslav Petr  |  Vesmír
Ilustrační foto

I na největší měsíc planety Saturn přišlo jaro. Sonda Cassini zaznamenala na jeho povrchu přeháňky. Tenhle „deštík“ je však metanový.

Sonda Cassini sice opustila Saturnův měsíc Titan poté, co k jeho povrchu poslala výsadkový modul Huygens, ale nepřestává toto pozoruhodné těleso sledovat. Vyplatilo se to. Vědci poprvé zachytili jasné stopy po srážkách v nižších polohách hornatého měsíce.

Led tvrdší než skála

Největší měsíc Saturnu Titan je o něco větší než planeta Merkur. Těžko si ale představit dva rozdílnější světy. Zatímco Merkur se „peče“ve sluneční výhni, Titan svírá náruč třeskutých mrazů. Na jeho povrchu panují teploty – 180°C. Měsíc má silikátové jádro a kůru z vodního ledu. Drasticky nízké teploty však mění led na hmotu, která si tvrdostí v ničem nezadá s horninami.

Atmosféru Titanu tvoří směs dusíku s metanem. Uhlovodíky, které mají za teplot hluboko pod nulou kapalné skupenství, mohou na Titanu vytvářet jezera a dočasné toky. Vzestup teplot v nitru měsíce vyvolává tání zmrzlých látek a ty pak vytékají na povrch. Vědci označují takové chrlení taveniny jako kryovulkanismus.

V roce 2005 přistála na povrchu Titanu sonda Huygens pojmenovaná po objeviteli tohoto měsíce nizozemském badateli Christiaanovi Huygensovi (1629–1695) a vypuštěná ze sondy Cassini. Sonda Huygens přestala předávat data hodinu po přistání. Cassini ale monitoruje Titan stále a nepřestává vědce překvapovat.

Podívejte se na přistání modulu Huygens na Titanu.

Metanové jaro na Titanu

„Po několika letech suchého počasí v Titanových tropech jsme pozorovali ztmavnutí velké plochy o rozloze států Arizona a Nové Mexiko v důsledku metanových dešťů trvajících několik týdnů,“ shrnula výsledky pozorování Elizabeth Turtleová z John Hopkins University Applied Physics Lab. „Je úžasné sledovat fenomén tak podobný našim dešťům a změnám počasí při střídání ročních dob u tělesa tak vzdáleného a ledového, jako je Titan.“

Planeta Saturn a její měsíce se nacházejí v období „rovnodennosti“, protože Slunce teď svítí kolmo na rovník planety. Na toto „saturnské jaro“ reaguje velmi rychle především povrch jeho měsíců včetně Titanu. Hustá Titanova atmosféra se ohřívá pomaleji. Proto se začala formovat v atmosféře měsíce mračna metanu, který se odpařuje z povrchu.

V levé části snímku povrchu Titanu je patrná bouřka metanových mračen (Foto: NASA)
V levé části snímku povrchu Titanu je patrná bouřka metanových mračen (Foto: NASA)

Kamery na palubě sondy Cassini následně zachytily ztmavnutí povrchu Titanu na ploše zhruba 500 000 km2. Tým vedený Elizabeth Turtleovou v publikaci otištěné prestižním vědeckým týdeníkem Science postupně vyloučil všechna možná vysvětlení vzniku velké tmavé skvrny až na jedno – smáčení povrchu měsíce deštěm kapalného metanu.

Ve své podstatě jde o podobný fenomén, jakým je období dešťů v tropickém klimatickém pásu Země. Vše se ale odehrává za výrazně nižších teplot a roli vody proto přebírá metan. Rozdíl je také v tom, že na Zemi jsou mračna z vodní páry v tropech přítomná po celý rok. Na Titanu se vytvářejí metanové mraky nad rovníkem v období rovnodennosti a mimo tato období se metanová oblačnost posouvá dále od rovníku.


Tip: Prohlédněte si webové stránky mise Cassini-Huygens.

Nejčtenější