Maratón se sedmnáctikilovým řízkem

Jaroslav Petr  |  Příroda
Ilustrační foto

Rozhodně se nedoporučuje spořádat při maratónu sedmnáctikilový řízek. Pro netopýra je to „houska na krámě“.

Netopýři vydrží létat celou noc a přitom se cpou jako nezavření. Člověk by z toho měl smrt. Netopýr by zemřel, kdyby během vysilujícího letu nedoplňoval energii bílkovinami a tuky z těl hmyzu.

Na řízek to neběhá

Energii pro práci svalů čerpáme z cukrů a tuků uložených v těle. Cukry jsme s to aspoň zčásti doplňovat. Sportovci k tomu používají nejrůznější energetické gely, tyčinky a nápoje. Ať ale baští a pijí co chtějí, více než čtvrtinu spálených cukrů tělu během vlastního výkonu vrátit nedokážou.

Ilustrační foto

Hlavní zásobárna cukrů v našem organismu má podobu molekul glykogenu. Pokud se zásoba glykogenu ve svalech vyčerpá, hrozí vytrvalcům kolaps. Pokusy doplnit zásoby tuků jsou odsouzeny k nezdaru. Naše tělo je zpracovává velmi pomalu. Při vrcholném výkonu by představovaly zkonzumované tuky jen zbytečnou zátěž, které se organismus hledí velmi rychle zbavit. Řízek by se proto maratónci v žaludku dlouho nezdržel.

Netopýři létají prakticky nepřetržitě sedm až osm hodin. Let přitom patří k energeticky nejnáročnějším způsobům pohybu. Netopýr si však kolaps z vyčerpání tělesných zásob energie nemůže dovolit. To by byl jeho konec. Proto se cpe celou noc hmyzem bohatým na tuky a bílkoviny. Chová se podobně, jako kdyby maratónec spořádal během závodu sedmnáct kilogramů steaků. Netopýří žaludek s tím nemá nejmenší potíže. Jak je to možné?

Netopýří Otesánci

Odpověď na tuto otázku hledali vědci výzkumem metabolismu panamských netopýrů říčních (Noctilio albiventris). Odhalili u létajících savců neuvěřitelný metabolický trik. Ti nemění ulovený hmyz na „meziprodukty“, v podobě tělesného tuku a glykogenu, ale rovnou z něj vyrábějí energii.

Záběry lovících netopýrů mužete zhlédnout na tomto videu.

Zatímco hladový netopýr spaluje celkem spořádaně glykogen a tuky z tělesných zásob, už za tři čtvrti hodiny po první pořádné porci hmyzu, „jede“ netopýr na energii pocházející přímo ze spolykané potravy. Průběžně tak doplňuje energii, kterou spálí létáním. Potrava se mu v těle ani moc neohřeje a prakticky okamžitě se „spálí“.

Vědci jsou přesvědčeni, že podobným „průtokovým“ metabolismem mohla příroda obdařit i další živočichy. Jedním ze žhavých kandidátů je rorýs. Také on celý den létá a neustále se krmí hmyzem bohatým na tuky a bílkoviny.

Nejčtenější