Dvacet let s Photoshopem

Petr Kočí  |  Počítače

Z historie programu, který změnil grafický svět

A proč myslíte, že by si někdo chtěl něco takového koupit? To byla první reakce šéfů softwarové firmy Electronic Arts, když jim John Knoll předvedl program, který vytvořil se svým bratrem. Photoshop verze 1.0, jeden z nejdůležitějších programů, jaké kdy kdo napsal, se začal prodávat ve velkém v únoru 1990.

Digitální fotoaparáty ještě neexistovaly a naskenovat papírovou fotku bylo ukrutně drahé. Knoll proto byznysmanům předváděl schopnosti Photoshopu na fotografii své budoucí manželky, kterou mu do počítačové podoby převedl kamarád. Ten zase pracoval u firmy Apple.

S digitalizovaným obrázkem ze společné dovolené na ostrově Bora-Bora dělal do té doby nevídané kousky. Nejprve označil obrys snoubenky na pláži (díky Bézierovým křivkám to šlo přesně, což tehdy konkurence neuměla) a zkopíroval (naklonoval) desetkrát vedle sebe. Moře obarvil na červeno a pak na žluto. Posunul ostrůvek, který vykukoval v pozadí. Pak ho zvětšil. Pak ho nechal zmizet. Pak pomocí histogramu upravil jas a kontrast celé scény. Ale proč by si někdo chtěl něco takového koupit? nechápali pořád manažeři.

V Adobe pochopili

John Warnock, jeden ze dvou zakladatelů firmy Adobe, sám nadšený fotoamatér, to pochopil velmi rychle. Převratný program od bratrů Knollových koupil a v následujících dvaceti letech na něm jeho společnost, do té doby známá jen v odborných kruzích, vydělala miliardy, proslavila se a změnila svět. Photoshop se stal jedním z pilířů komerčního úspěchu počítačů Apple Macintosh, pro jiné platformy byl totiž dlouho k dostání jen v méně propracovaných verzích.

Také proto dodnes většina grafiků zůstává věrná macům. Adobe, dnes firma s obratem 3,5 miliardy dolarů a osmi a půl tisíci zaměstnanci, projevila mimořádné obchodní schopnosti, když kolem Photoshopu postupně vybudovala to, čemu se mezi výrobci softwaru říká ekosystém. Jinými slovy jde o spleť výrobků a služeb, které jsou spolu tak provázané, že se z nich uživatel klíčového produktu nemůže nikdy vymotat, a tak platí a platí.

Samotný Photoshop dnes stojí 24 tisíc korun, kompletní balík programů CS4 Master’s Collection 96 tisíc. Každé dva roky přitom vycházejí nové verze. A ceny v Evropě bývají až dvakrát vyšší než ve Spojených státech. Když se proti tomu před dvěma lety zvedly mezinárodně koordinované protesty, společnost odpověděla kosmetickým snížením ceny v některých zemích a argumentem, že si v Americe může dovolit nižší cenu díky velikosti tamního trhu.

„Mysleli jsme, že ohromný potenciál Photoshopu bude hned jasný každému, komu ho ukážeme,“ vzpomíná dnes John Knoll. „Ale většině firem to tehdy ještě nedocházelo. Například Kodak měl před ostatními obrovský náskok, ale nevěřil v masové rozšíření digitální fotografie. No a konkurence ho převálcovala.“

Digitální bratři

Photoshop nebyl a není první ani jediný program pro upravování obrázků, ale od začátku toho uměl nejvíc. Asi proto, že John jej sám denně používal, znal jeho silné stránky i slabiny a navrhoval bratrovi nová a nová vylepšení. Už před dvaceti lety pracoval jako tvůrce digitálních efektů v trikovém filmovém studiu Industrial Light & Magic. Ve firmě je zaměstnán dodnes a je spoluautorem trháků jako Avatar, Piráti z Karibiku nebo Star Wars (epizody I–III).

Jeho bratr Tom si v době, kdy vznikal Photoshop, dodělával doktorát z programování na Univerzitě v Michiganu. Na doma si koupil jeden z prvních Macintoshů a práci na obrázkovém editoru bral jako víkendové odreagování od mimořádně nudné disertace. Koníček mu vydržel dodnes. Jako šéf vývoje je podepsán i pod poslední (jedenáctou) verzí CS4. Pracují pro něj programátoři v USA a Kanadě, ale také v Rumunsku nebo Číně.

Nikdo z nich ale nezná střeva komplikovaného systému lépe než jeho původní autor, který si jej začal psát sám pro sebe jednoho večera roku 1987, protože mu vadilo, že jeho Macintosh neumí pořádně zobrazit obrázky ve stupních šedi.

Photoshopová demokracie

Není ale opravdu trochu přehnané tvrdit, že Photoshop nebo vůbec jakýkoli jiný počítačový program změnil svět? Profesor Henry Jenkins, teoretik médií z bostonské MIT, si to nemyslí. V knize Convergence Culture používá Photoshop jako metaforu pro to, jak nová média od základu mění politiku a rozložení sil ve společnosti. Hovoří o „vyphotoshopované demokracii“.

Vzpomínáte? Instalace z disket...

Uvádí třeba příklad středoškoláka Dino Ignacia, který pomocí Photoshopu vytvořil koláž Usámy bin Ládina a Berta, plyšové postavičky z dětského pořadu Sezamová ulice (je trochu podobný v Česku známějšímu Harrymu Šoumenovi). Dino vyrobil z takových obrázků celý seriál. V jednom Bert skotačí s Hitlerem, v jiném souloží s Pamelou Anderson, v dalším je za člena Ku-klux-klanu.

Jenže po útoku na Světové obchodní centrum si obrázek s Bertem našel bangladéšský podnikatel, a protože Berta neznal, natiskl ho s Usámou na tisíce triček a transparentů, které distribuoval po celém Blízkém východě. Zpravodajské televize pak vysílaly těžko uvěřitelné záběry davů skandujících protiamerická hesla a mávajících transparenty s nejslavnějším teroristou a šklebícím se plyšákem.

To vyvolalo žalobu majitelů autorských práv a také vlnu lidové tvořivosti, kdy tisíce lidí na svých počítačích vytvářely koláže teroristů a plyšových postaviček a umisťovali je na internet. „Ignacio ze svého dětského pokojíku vyvolal mezinárodní roztržku,“ píše Jenkins. „Vítejte v konvergentní kultuře, kde do sebe stará a nová média narážejí, kde se prolínají svépomocná a korporátní média, kde splývá moc jejich výrobců a konzumentů a následky jsou naprosto nevyzpytatelné.“

Upravují všichni

Postupně narůstající vliv Photoshopu v médiích a politice je dobře patrný i u nás. Upravování fotografií není výsadou bulváru (deník Aha! si před pěti lety zvedl prodej koláží obličeje Anety Langerové a nahého těla na titulní straně), ale i seriózních novin. Jen naivní člověk si myslí, že politici jsou i ve skutečnosti tak hubení, mladí, uhlazení a mají takovou jiskru v oku jako na billboardech, kterými před volbami tapetují českou krajinu.

Jenže Photoshopem nevládnou jen redakce a reklamní agentury, ale i mnozí občané. A politici si jejich stále sílící podvratnou moc uvědomují. Loni v srpnu právníci Jiřího Paroubka pohrozili žalobou tvůrci satirických koláží, který vystupuje pod přezdívkou aTeo. Musel z webu stáhnout obrázky, na nichž je Petra Paroubková přistižena manželem in flagranti s Marťanem, nebo kde v parodii na reklamu mobilního operátora leští výlohu se sloganem Nechte si taky vymýt hlavu zevnitř.

Photoshop je zkrátka symbolem doby, v níž se z falšování skutečnosti stala norma. Nejspíš proto, že ve Photoshopu upravená fotografie je často výstižnějším popisem skutečnosti než syrový záznam. Jestli byla druhá polovina dvacátého století érou televizní, není velkou nadsázkou říct, že dnes žijeme v době photoshopové.

Zdroj: Strategie

Nejčtenější