DeLoreanův vzestup a pád - 1. část

Radim Jahoda  |  Auta

Ani zástup nejvěrnějších fanoušků, ani pověst automobilového génia neutají odvrácenou tvář Johna DeLoreana. Dopustil se známý marnotratník zpronevěr, korupce a pašování kokainu, anebo chtěl uživit svůj sen o nejdokonalejším automobilu na světě? Jeden z nejznámějších automobilových manažerů všech dob vedl neobyčejný život…

Jméno Johna DeLoreana i pět let po jeho smrti stále vyvolává mnoho protichůdných reakcí. Jedni jej mají za podvodníka, byť talentovaného, druzí jej vzývají jako automobilového poloboha, který stál u zrodu fenoménu muscle cars a vytvořil jeden z nejradikálnějších vozů všech dob, DeLorean DMC-12. Model, který se později jako stroj času proháněl v osmdesátkovém blockbusteru Návrat do budoucnosti.

Jako by se o budoucí profesi Johna DeLoreana rozhodlo již dávno před jeho narozením. Vstoupil do života v roce 1925 ve městě automobilům zaslíbeném – americkém Detroitu. Oba rodiče, otec-alkoholik původem z Rumunska i matka pocházející z Maďarska, se živili u výrobního pásu v továrně Henryho Forda. DeLorean vyrůstal v nuzných poměrech hospodářské krize a chudoba zafungovala jako značná motivace v jeho studijních výkonech.

Ze základní školy putoval na střední s technickým zaměřením, kde patřil mezi nejlepší studenty. Se znesvářeným otcem toho v dospívání sice moc nenamluvil, ale jednu vlastnost, přesněji spíš posedlost, od něj pochytil, a to doživotní lásku k automobilům. Během středoškolských studií dokonce získal stipendium na prestižním Lawrencově technologickém institutu v Detroitu, který je almou mater řady proslulých manažerů a designérů amerického autoprůmyslu.

Jeho další studia přerušily až události druhé světové války. John DeLorean se z bojů v Tichomoří vrátil jako válečný hrdina a v rodném Detroitu nalezl rozvedenou matku a sourozence žijící na pokraji bídy. Jako jediný muž v rodině musel zasáhnout. Ve dvaceti letech se stal podomním prodejcem pojištění – později si ve své autobiografii vychvaloval, jak si tenkrát zdokonalil komunikační schopnosti. Ty měl výřečný DeLorean v budoucnosti věru zapotřebí.

Po roce se zapsal na strojní fakultu, nadále sjednával i pojišťování domácností, ale rovněž získal částečný úvazek v Chrysleru. Detroit je domovem mnoha amerických automobilek (mnohých dnes již bohužel zaniklých), ale právě Chrysler se pro začátky nadějného konstruktéra ukázal jako nejvhodnější pole působnosti. DeLorean nejenže přes den trávil čas v dílně, ale po večerech se zapsal na firemní strojírenský institut, kde později obdržel inženýrský diplom.

Talentovaného muže si brzy všimli v konkurenčním Packardu. Třebaže automobilka se potácela na pokraji bankrotu, DeLorean vyslyšel lákavou finanční nabídku a svým novým zaměstnavatelům se odvděčil mimo jiné tím, že pro packardy vylepšil automatickou převodovku a přidal desítku patentovaných technických vynálezů.

Let vzhůru

John DeLorean vzešel z velmi chudých poměrů a dovedl si svou výplatu dosyta užít. Třicetiletý inženýr si již v Packardu vysloužil pověst nekonvenčního muže se zálibou v drahých oblecích, sexy přítelkyních a okázalých večírcích. V souvislosti s kariérním postupem svůj nákladný životní styl značně prohloubil a zdokonalil.

Za své pracovní výkony dostal koncem padesátých let „lano“ od konkurenčního GM. V ústředí největší světové automobilky se nejdřív etabloval na pozici prvního asistenta šéfa konstruktérů a rovněž pro svou novou firmu vynalezl mnoho užitečných technických novinek. V roce 1961 postoupil na místo hlavního konstruktéra a na starost dostal značku Pontiac, v níž se uvedl prodejním bestsellerem s názvem Pontiac Tempest.

V DeLoreanově životopise tvoří tento model jeden z mnoha paradoxů. Ač se konstruktér proslavil mohutnými, drahými, ba okázalými vozy, Tempest byl na poměry Ameriky šedesátých let relativně malý, kompaktní (ale o to úspěšnější) automobil. Pro Pontiac znamenal Tempest vzpruhu nejenom finančního rázu, ale rovněž své promarněné pověsti.

V té době totiž automobilka platila za producenta typických „old ladies-cars“, tedy strojů, za jejichž volant nejčastěji usedá rázná důchodkyně. John DeLorean s revolučním modelem nastartoval nový trend pontiaku jako automobilu, který je mladistvý, trendy a cool. Tuto pozici stvrdil následnými modely – sportovní úpravou tempestu nazvanou LeMans a zvláště pak typovou řadou GTO.

Pontiac GTO způsobil ohromnou senzaci a nastartoval pozdější horečku po muscle cars. Nebylo překvapením, když se v roce 1965 stal DeLorean šéfem celé divize Pontiaku. Ve svých čtyřiceti letech už nebyl jen profesionálním konstruktérem, ale rovněž nejmladším vrcholným manažerem v historii koncernu General Motors.

Na vysoké noze

John DeLorean si dovedl užívat života. S manželkou, bývalou supermodelkou, se přestěhoval do ohromné vily v anglickém stylu, patřil k významným členům elitářského country klubu a rád se ukazoval ve společnosti celebrit. V profesním životě se přechod z pozice konstruktéra na post ředitele ale neodvíjel harmonicky. DeLorean si stěžoval na tuhé soupeření mezi šéfy divizí automobilky a na vzájemnou řevnivost.

Ostatní odsuzovali DeLoreanův život na vysoké noze a pomlouvali jím řízené nákladné reklamní kampaně na produkty Pontiaku. Prodejní úspěchy značky, která za jeho působení ztrojnásobila prodeje, však daly za pravdu DeLoreanovi. V roce 1967 následovala pod taktovkou Johna DeLoreana rázná odpověď konkurečnímu Fordu Mustang.

Nabroušený sportovní kompakt s názvem Pontiac Firebird nakonec v produkci zůstal třicet let, a pokud by značka Pontiac letos nezanikla, pravděpodobně by se vyráběl dodnes. Píše se konec šedesátých let. Čtyřicátník John DeLorean je manažerská hvězda se statutem celebrity a navíc je mužem v nejlepších letech. Za takto příznivých okolností šplhá ještě výš – v roce 1969 ovládne vlajkovou loď společnosti GM – Chevrolet.

Vyjma šéfování slavné automobilce se rovněž angažuje ve sportu; pořizuje značný balík akcií fotbalového (přirozeně amerického) manšaftu San Diego Chargers i slavného baseballového týmu New York Yankees. V témže období se rozvádí s manželkou a po románcích se sexbombami Ursulou Andress a Raquel Welch se znova žení s jinou supermodelkou, Cristinou Ferrare, která by suverénně mohla být jeho dcerou.

Krizi středního věku řeší DeLorean nejenom svatbou s o mnoho let mladší kráskou, ale rovněž několika zákroky na plastické chirurgii. Práce pro Chevrolet mu nicméně svědčí. Spolupodílí se na nové marketingové hvězdě automobilky jménem Chevrolet Vega. V první polovině sedmdesátých let si v USA tento první americký subkompakt nasazený proti dravé japonské konkurenci pořídí miliony motoristů.

V roce 1972 DeLorean vyjma šéfování v Chevroletu získává i židli viceprezidenta celého koncernu GM. Zdá se, že v cestě na úplný vrchol už jej nemůže nic zastavit. Jenže již následující rok přichází šok – John DeLorean opouští General Motors!

(dokončení příště)

Zdroj: Formen

Nejčtenější