Další únik tajných zpráv na Wikileaks. Diskutujme: pro a proti

VTM.cz  |  Zajímavosti
Foto: Shutterstock.com, Wikipedia

Web Wikileaks.org začal v neděli v noci zveřejňovat první várku doposud největšího množství tajných informací, které se kdy dostaly na svět. Bude s tím pokračovat ještě týdny, postupně se objeví balíčky korespondence amerických diplomatů na témata: věznice Guantanámo, Severní a Jižní Korea, vztahy s Kanadou, Čínou, informace o Pákistánu, Afghánistánu a další. Dohromady má jít o více než čtvrt milionu tajných diplomatických zpráv z posledních let, zejména z období vlády Baracka Obamy.

Wikileaks se neozývá poprvé. K jednomu ze starších úniků tajných dat jsme připravili článek: na webu se tenkrát objevilo přes půl milionu pagingových zpráv ze dní kolem 11. září 2001. Následovaly tajné dokumenty o válce v Íráku a dnes je tady diplomatická korespondence.

Zajímá nás, co si o zveřejňování takových tajných zpráv myslíte. Dělá Wikileaks dobrou službu světu, protože tyto informace mají být veřejné? Nebo tím hlavně ohrožuje konkrétní jedince a státy, bez ohledu na to, jestli jsou zrovna z našeho pohledu zlé nebo dobré?

Tento článek je určen hlavně k diskuzi. V redakci se sami neshodneme, předkládáme proto dva různé názory:

Marek Lutonský: jsem proti

Co je tajné, to nemusí být automaticky hned špatné. Je nezodpovědné, když se tajná informace zveřejní bez bližšího průzkumu, proč vlastně byla tajná a jestli zveřejnění nemůže uškodit. Pokud tedy není cílem uškodit.

Diplomatická činnost je na jedné straně svázána přísnými komunikačními pravidly. Věci se neříkají „na plná ústa“, často se spíš jen naznačují, než plně deklarují. Snahou je vyhýbat se konfrontaci, aby se problémy spíš řešily, než aby se vyvolávaly další. Jindy jsou naopak jednání velmi přímá, spoléhá se při tom na diskrétnost obou stran.

V každém případě je zde ale pokračování v podobě zpráv z takových jednání. Depeše mezi velvyslanectvím a ministerstvem jsou nadmíru konkrétní až „nediplomatické“, doplňují je osobní dojmy zúčastněných, někdy i prostořeké charakteristiky. Teď se dostaly do světa.

Ale proč ne? Copak si po obchodním jednání na poradě ve firmě neřeknete, že „s tím Svobodou se už zdálo, že to klapne, než se do toho vložil ten arogantní Dvořák? A jak nám pokukoval po Hance! Vezmeme ho na drahou večeři, mohl by roztát.“ Stejně jako u diplomacie se počítá s tím, že toto hodnocení zůstane ve firemní zasedačce a v zápisu z porady. Že se k němu nedostanou pánové Svoboda s Dvořákem (diplomatický sbor druhé země), nebo že se o jednání nedozví konkurence (třeba Severní Korea).

Proč by to v diplomacii a v oblastech národní bezpečnosti mělo být jiné? Na svět zatím pronikly jen pikantní informace typu, že afghánský prezident je dle USA paranoik posedlý konspirací. Když se teď k němu toto hodnocení dostane, tak asi nebude mít radost. Je však celkem pravděpodobné, že to dokáže pochopit a že se svými diplomaty bude ve svých zápisech podobně napřímo hodnotit amerického velvyslance.

Proč by si ale o těchto diplomatických jednáních měla číst Al-Káida? Proč by Kim Čong-Il měl mít v ruce zápisky o tom, co řeší USA s Jižní Koreou? Jak se svět zlepší, když si každý přečte diplomatickou korepondenci amerického velvyslanectví v Číně? Kde by víc měla být zaručena diskrétnost než v diplomacii?

Proto si sám sobě nedokážu odpovědět, čemu na světě pomůže zveřejnění takových nefiltrovaných informací. Naopak velmi konkrétně vidím ty horší důsledky. Zveřejněním diplomatické korespondence Julian Assange zašel už příliš daleko.

Karel Javůrek: jsem pro

I když se jedná o tajné diplomatické zprávy, odkrývají řadu skutečností důležitých i pro obyčejného a řadového člověka. Nejedná se o to, jak jsou jednotlivé hlavy státu označovány a jaký je jejich psychologický profil, ale především co se děje potají a jaké jsou nezveřejňované dohody. Zjednodušeně jde o přesnou ukázku, že vláda dělá něco jiného, než oficiálně sama tvrdí.

Vláda USA navíc neustále upozorňuje, jak jsou dokumenty nebezpečné a že ohrožují lidské životy. Z dokumentů ale vyplývá, že oni sami porušují zákony a podporují nezákonné jednání ohrožující život.

Pravda může být šokující a v cizích rukou i nebezpečná, v obecném měřítku je to ale stále lepší, než ta nejrůžovější lež, která ovlivňuje jednání lidí a dezinformuje o pravém stavu věci. Své by o tom věděli Židé, kteří byli pod oficiální zprávou v podobě „pracovních táborů“ odvezení k likvidaci.

Vláda je novodobá obdoba církve, jakákoli informace odkrývající její skutečné jednání tedy musí být „pro vyšší dobro“ utajena a případný viník náležitě potrestán, umlčen a označen za nebezpečného „teroristu“. Nastává zde známý problém – kdo hlídá hlídače? Jak víme, že vláda jedná v tom nejlepším zájmu nás všech? Pokud oficiální zprávy lžou, jak už bylo několikrát ověřeno, jedinou cestou je tak únik pravdivých informací, které jsou ale oficiálně „tajné“.

Julian Assange je hrdina, vsadil na odkrývání pravdy celý svůj život, stejně jako kdysi Jan Hus a další. Kdo z nás má takovou odvahu?

Kdyby svět neměl takové odvážné jedince, stále bychom žili v nevědomosti a pouze s informacemi, které nám dodá spolek mocných, kterým šlo vždy jen o jediné – jak rychle zbohatnout a zvýšit svou moc na úkor ostatních. Svět se mění a doufejme, že v budoucnu bude ještě průhlednější.

Jaký je váš názor? Stojíte v případě aktuálního úniku diplomatických depeší za Wikileaks, nebo jste spíš proti?


Jak Wikileaks funguje

Wikileaks je primárně internetová služba, která všechny informace zveřejňuje na svých webech. Wikipedia popisuje její technické pozadí.

Hosting serverů zajišťuje švédská firma PRQ, známá stejnou činností pro torrentovou službu The Pirate Bay. Švédská ústava silně chrání zdroje informací pro novináře, za které se Wikileaks považuje, a to je spolu s hostingem u mlčenlivé PRQ zárukou, že servery vydrží. I tak jsou ale některé umístěny i v jiných zemích, využívají se pro ně údajně i protiatomové kryty ze studené války.

Ze softwarových technologií Wikileaks využívá publikační systém MediaWiki, aplikaci Freenet pro sdílení dat, anonymní síť Tor a šifrovací technologii PGP.

Nejčtenější