Další mesaliance našich předků

Jaroslav Petr  |  Historie
Ilustrační foto (Foto: Shutterstock)

Před 40 000 lety se předkové dnešních Melanésanů a Polynésanů „spustili“ se záhadným pravěkým člověkem žijícím na Sibiři.

Záhadní obyvatelé Děnisovy jeskyně

Evoluce dnešního člověka Homo sapiens se dále komplikuje. Pryč jsou doby, kdy si vědci mysleli, že nový a pokročilejší druh člověka jednoduše nahradil své primitivnější předchůdce. Dnes je jasné, že se pravěcí lidé při vzájemných střetech křížili. Evropská populace si nese ve svých genech jako svědectví po takovém „poklesku“ asi 3 % DNA pocházející od neandrtálců. Zatím ale netušíme, kolikrát k podobným křížením v dávné minulosti došlo. I proto, že zatím zjevně neznáme všechny druhy pravěkých lidí, s kterými se mohli naši předci druhu Homo sapiens potkat.

Na jaře roku 2010 vzbudil velkou pozornost nález ze sibiřské Děnisovy jeskyně. Kůstka z prstu stará 40 000 roků byla původně přiřčena neandrtálci. Už první genetické analýzy provedené mezinárodním týmem Svanteho Pääba z lipského Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii ale ukázaly, že dávní obyvatelé Děnisovy jeskyně nepatřili ani k neandrtálcům, ani k našim přímým předkům Homo sapiens. Pääbova teorie, že pravěcí lidé z Děnisovy jeskyně reprezentovali další lidský druh, však byla pro mnohé odborníky těžko stravitelným soustem.

Mesaliance Melanésanů

Ilustrační foto (Foto: Shutterstock)

Nejnovější analýzy kompletního genomu izolovaného z kůstky nalezené v Děnisově jeskyni publikované v prestižním vědeckém týdeníku Nature přinášejí další, ještě provokativnější odhalení. Kůstka patřila ženě, kterou není možné zařadit ani k neandrtálcům ani k lidem Homo sapiens. Tomu odpovídá i tvar nově objeveného zubu, jenž rovněž patřil některému z lidí obývajících před 40 000 roků Děnisovu jeskyni. Není to zub pravěkého člověka Homo sapiens ani zub neandrtálce. V mnohém připomíná zuby vývojově starších lidí Homo erectus.

Obyvatelé Děnisovy jeskyně tak mimo jakoukoli pochybnost aspirují na zápis jako nový druh pravěkého člověka. Pääbo je provizorně označil jako „děnisovany“ a rád by srovnal jejich dědičnou informaci s DNA některých pravěkých lidí žijících kdysi na územní dnešní Číny. Zároveň vědci usilovně pátrají v Děnisově jeskyni po dalších lidských ostatcích. Ty by nám prozradily, jak tito lidé vypadali a jaké bylo jejich místo v rodokmenu lidského rodu Homo.

Srovnání DNA dívky z Děnisovy jeskyně s dědičnou informací různých etnik současného lidstva ukázalo, že dnešní Melanésané a Polynésané nesou ve svých genech asi 5 % DNA typické výhradně pro děnisovany. Předci obyvatel Melanésie a Polynésie se museli někdy někde s předky děnisovanů potkat a střet nezůstal bez následků. Potomci lidí vzniklí křížením děnisovanů a lidí Homo sapiens žijí dnes třeba na Nové Guineji.


Tip: Studie v Nature o objevu kostí v Děnisově jeskyni a osobní stránky Svanteho Pääba.

Nejčtenější