Čtyři náhodné jizvy na povrchu Měsíce

Petr Kubala  |  Vesmír

Dne 18. června 2009 odstartovala vstříc našemu kosmickému sousedovi americká sonda LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter). Na Zemi posílá velmi podrobné a fascinující snímky povrchu Měsíce.

LRO se vydala k Měsíci společně s menší sondou LCROSS. Urychlovací stupeň, který oba kosmoplavce dostal k Měsíci, dopadl v říjnu 2009 na povrch našeho vesmírného souputníka. Oblakem vyvrženého materiálu krátce na to sonda LCROSS prolétla a zkoumala jeho složení. Také ona pak narazila do povrchu Měsíce.

LRO mezitím pokračuje v osamělém výzkumu Měsíce z jeho oběžné dráhy a přináší nám dechberoucí snímky, které si může díky internetu prohlédnout každý.

LRO je po delší době prvním americkým projektem u Měsíce. Přestože se může zdát, že o našem sousedovi víme už vše, opak je pravdou. LRO má provést jeho komplexní výzkum a poodhalit řadu tajemství. Původně měla sonda také zajistit podklady pro připravované pilotované mise, což ovšem kvůli změně priorit americké kosmonautiky už není zrovna dvakrát aktuální.

Sonda LRO
Sonda LRO

LRO přinesla mnoho zajímavých snímků, mapujících historii kosmonautiky. Z těch nejlepších vyberme alespoň:

Nás ovšem budou nyní zajímat snímky, které byly zveřejněny v posledních dnech a týdnech. Vybrali jsme čtyři oblasti.

Kráter Aitken

Kosmická sonda LRO se nedávno podívala na kráter Aitken, který je pojmenován na počest amerického astronoma Roberta G. Aitkena. Průměr kráteru je přibližně 135 km. Podle něj byla nazvána celá jižní impaktní pánev South Pole-Aitken s průměrem 2 500 km.

Na obrázku vidíme boční pohled na kráter Aitken. Snímek zachycuje oblast o šířce asi 30 km, vidět je i centrální vrchol kráteru.

Na obrázku vidíme boční pohled na kráter Aitken. Snímek zachycuje oblast o šířce asi 30 km, vidět je i centrální vrchol kráteru.

Na druhém snímku je vidět okraj kráteru Aitken. Levá část povrchu se nachází asi kilometr nad dnem kráteru. Všimněte si „světlejšího“ materiálu. Může se jednat o sesuv půdy, vyvolaný patrně dopadem menšího tělesa na povrch Měsíce.

Okraj kráteru Aitken. Levá část povrchu se nachází asi kilometr nad dnem kráteru. Všimněte si „světlejšího“ materiálu. Může se jednat o sesuv půdy, vyvolaný patrně dopadem menšího tělesa na povrch Měsíce.

Třetí snímek opět zachycuje centrální část kráteru Aitken. Šipka ukazuje oblast z předešlého snímku. I zde je patrný světlejší materiál.

Centrální část kráteru Aitken. Šipka ukazuje oblast z předešlého snímku. I zde je patrný světlejší materiál.

Celou oblast můžete prozkoumat pomoci jednoduché webové aplikace.

Kráter Tycho

Kráter Tycho se nachází v jižních částech Měsíce a patří mezi nejslavnější. Jeho průměr dosahuje 85 km a stáří kráteru se odhaduje na 110 milionů let.

Podle novějších výzkumů se zdá, že kráter vyhloubil objekt z rodiny planetky Baptistina. Před asi 160 miliony lety se planetka Baptistina, obíhající mezi Marsem a Jupiterem, srazila s jinou planetkou. Následkem kolize se rozlomila na velké množství fragmentů, které se mohly z části vydat i do vnitřních částí Sluneční soustavy. Jeden fragment vyhloubil patrně kráter Tycho, další mohl způsobit vyhynutí dinosaurů na Zemi před 65 miliony lety. Planetka o průměru okolo 15 km dopadla do oblasti Mexického zálivu a vyhloubila slavný kráter Chicxulub.

Na prvním obrázku je vidět kráter Tycho v celé své kráse. Všimněte si bílé šipky, ta ukazuje na pozici druhého snímku.

Kráter Tycho v celé své kráse.

Na druhé momentce z kráteru Tycho je dobře patrný blok velký 320 m. Ten byl při nárazu kosmického vetřelce patrně katapultován a následně dopadl zpět do kráteru.

Na druhé momentce z kráteru Tycho je dobře patrný blok velký 320 m. Ten byl při nárazu kosmického vetřelce patrně katapultován a následně dopadl zpět do kráteru.

Záliv duh

Sinus Iridum (Záliv duh) najdeme na okraji Moře dešťů. Měsíční moře uvidíte už pouhým okem, neboť jsou opticky tmavší ve srovnání s ostatním povrchem. Jedná se o rozsáhlé oblasti s jiným chemickým složením. Také za jejich vznik může dopad kosmického projektilu, který v dávné geologické minulosti Měsíce prorazil kůru. Vyhloubený kráter následně zaplnila vyteklá láva.

Měsíční moře jsou tvořena převážně bazalty. Vzorky ze Zálivu duh by vědci rádi dostali do rukou, neboť zde nikdy nepřistála žádná sonda ani astronauti z programu Apollo. Nejblíže se dostalo Apollo 15, které přistálo zhruba tisíc kilometrů od Zálivu duh. Šanci na nepřímou konfrontaci se vzorky z Apolla 15 ale možná vědci už brzo dostanou. Záliv duh je horkým kandidátem na místo přistání čínského pojízdného robota (někdy okolo roku 2013).

Na obrázku je topografický snímek Zálivu duh. Modrá barva představuje nejníže a červená nejvýše položené oblasti.

Topografický snímek Zálivu duh. Modrá barva představuje nejníže a červená nejvýše položené oblasti.

Na další obrázku vidíte balvany na dně Zálivu duh.

Balvany na dně Zálivu duh.

Také tuto oblast můžete celou prozkoumat na webu.

Na památku Challengeru

Koncem ledna si NASA připomněla 25. výročí tragické nehody raketoplánu Challenger. Jména sedmi astronautů, kteří položili své životy při dobývání vesmíru, budou navždy nést krátery v impaktní pánvi Apollo, která je součástí už zmíněné South Pole-Aitken.

Celá pánev Apollo má více než 500 km, obrázek zachycuje jen část o šířce asi 190 km. Krátery nesou jména po posádce raketoplánu Challenger (STS-51-L): Gregory Jarvis, Christa McAuliffe, Ronald McNair, Ellison Onizuka, Judith Resnik, Dick Scobee, Michael Smith.

Krátery nesou jména po posádce raketoplánu Challenger (STS-51-L).

Na videu si můžete prohlédnout, jak krátery „Challenger“ vypadají při pohledu z japonské sondy Kaguya.

Další zajímavé informace:

Autorem všech fotografií v článku je NASA/GSFC/Arizona State University.

Nejčtenější