Co právě dělá Hubblův dalekohled?

Petr Kubala  |  Vesmír
Foto: NASA

Za pár dní to bude už dvacet jedna let, co se do vesmíru vydal Hubblův kosmický dalekohled (HST). Na družici je to už opravdu úctyhodný věk. Většina kolegů legendárního astronomického přístroje by už dávno byla pouhou hromadou nefunkčního šrotu, poletujícího okolo Země.

Dnešní Hubblův dalekohled je však zcela odlišný od zařízení, které bylo v dubnu 1990 vypuštěno na oběžnou dráhu z nákladového prostoru raketoplánu Discovery. Servisní mise kosmických korábů dalekohled mnohokrát modernizovaly. Poslední výlet raketoplánu k HST proběhl v květnu 2009 a zásah astronautů prodloužil životnost dalekohledu o nejméně pět let.

Hubble je ve výborné kondici, a tak nám může i nadále posílat úchvatné snímky blízkého i vzdáleného vesmíru.

Mlhovina Tarantule

Nedávno se HST podíval na emisní mlhovinu NGC 2070, která je známá pod názvem Tarantule. Mlhovina se nachází ve vzdálenosti 170 000 světelných let a na obloze ji můžeme vidět pouhým okem – žel kvůli tomu musíme vycestovat na jižní polokouli. Mlhovina Tarantule je součástí Velkého Magellanova mračna, jedné ze satelitních galaxií naší Galaxie.

Část mlhoviny Tarantule na snímku z Hubblova kosmického dalekohledu. Foto: NASA/ESA
Část mlhoviny Tarantule na snímku z Hubblova kosmického dalekohledu. Foto: NASA/ESA

Nejvzdálenější galaxie

Ke konci ledna trochu ožili astrofyzikové, když jim HST pořídil snímek patrně nejvzdálenější známé galaxie. Světlo z ní vyrazilo vstříc Zemi v době, kdy měl vesmír jen 480 milionů let. Vzdálenost hvězdného ostrova s označením UDFj-39546284 byla odhadnuta na základě měření rudého posuvu (z = 10) a činí 13,2 miliard světelných let.

Jen tak na okraj poznamenejme, že vzdálenost se z rudého posuvu vypočítává na základě znalosti tzv. Hubblovy konstanty. Její hodnota určuje, o kolik kilometrů za sekundu se zvětší rychlost vzdalování galaxie, když její vzdálenost vzroste o jeden megaparsek (3 260 000 světelných let). Přesné určení této konstanty bylo a je hlavním úkolem Hubblova dalekohledu. Dle posledních výsledků z roku 2009 činí Hubblova konstanta 74,2 ± 3,6 (km/s)/Mpc.

Snímek nejvzdálenější známé galaxie. Foto: NASA, ESA, G. Illingworth (University of California, Santa Cruz), R. Bouwens (University of California, Santa Cruz a Leiden University) a HUDF09 Team
Snímek nejvzdálenější známé galaxie. Foto: NASA

Galaxie ve Velké Medvědici

Hubble se podíval na zoubek také galaxii NGC 2841, která se nachází ve vzdálenosti 46 milionů světelných let od Země v souhvězdí Velké Medvědice.

Galaxie NGC 2841. Foto: NASA, ESA a Hubble Heritage (STScI/AURA)-ESA/Hubble Collaboration Acknowledgment: M. Crockett a S. Kaviraj (Oxford University, UK), R. O'Connell (University of Virginia), B. Whitmore (STScI) a WFC3 Scientific Oversight Committee.
Galaxie NGC 2841. Foto: NASA

Sluneční soustava

Na internetu se objevil zajímavý snímek Saturnu z Hubblova dalekohledu. Kromě tradičních prstenců jsou na snímku vidět polární záře v oblasti severního a jižního pólu. Ačkoli se může zdát, že jsou si velmi podobné, podle astronomů mezi nimi existují určité rozdíly, které ukazují na nerovnoměrné rozložení magnetického pole planety. Na severní polokouli je magnetické pole zřejmě silnější než na jižní polokouli.

Saturn na snímku z Hubblova dalekohledu. Foto: NASA/ESA/STScI/University of Leicester
Saturn na snímku z Hubblova dalekohledu. Foto: NASA/ESA/STScI/University of Leicester

Pokud bychom se ještě zdrželi společně s HST ve Sluneční soustavě, pak nás nepochybně zaujme snímek planetky Vesta. Kosmický dalekohled pozoroval planetku po celou dobu její 5,34 hodin trvající rotace. V době pořízení snímků se Vesta nacházela asi 211 milionů km od Země, rozlišení proto není příliš oslnivé. Nejvýznamnějším geologickým útvarem na povrchu planetky je velký kráter o průměru 460 km, který je němým svědkem dávné kosmické kolize. Průměr samotné Vesty přitom není o mnoho větší, odhaduje se na 530 km.

Planetka Vesta. Foto: NASA/ESA/STScI/UMd
Planetka Vesta. Foto: NASA/ESA/STScI/UMd

Vesta je co do velikosti třetím největším objektem hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Mnoho podrobných informací o Vestě nemáme, neboť jsme odkázáni výhradně na údaje z kosmických a pozemských dalekohledů. Už brzy by se to však mělo změnit. Vstříc planetce letí americká sonda Dawn, která má už většinu ze své cesty za sebou. Do vesmíru se vydala v září 2007 a unikla tak doslova hrobníkovi z lopaty. NASA totiž projekt mnohokrát odložila a jednou dokonce zcela zrušila.

Sonda Dawn přiletí k planetce Vesta v červenci letošního roku a bude navedena na její oběžnou dráhu. Po ročním průzkumu se Dawn vydá ke svému druhému cíli – neméně záhadné trpasličí planetě Ceres.

Tento největší objekt hlavního pásu planetek byl v minulosti také v hledáčku Hubblova dalekohledu. Trpasličí planeta má průměr asi 930 km a okolo své osy se otočí jednou za devět hodin.

Trpasličí planeta Ceres. Foto: NASA, ESA, J. Parker (Southwest Research Institute), P. Thomas (Cornell University), L. McFadden (University of Maryland, College Park), and M. Mutchler and Z. Levay (STScI)
Trpasličí planeta Ceres. Foto: NASA

Další doporučené zdroje

Autor je provozovatelem webu www.exoplanety.cz

Nejčtenější