Čínské bahenní Pompeje

Jaroslav Petr  |  Historie

Před dvěma tisíci roků se přihnala po Žluté řece povodňová vlna. Každý kubík vody obsahoval dva metráky jemných usazenin. Obyvatelé Sanyangzhuangu stačili před přívalem bahna zachránit jen holé životy. Svou ves ponechali jejímu osudu.

Dávná pohroma je pro dnešní archeology hotovým požehnáním. Pod sedmdesáti centimetry jemného bahna se zachovalo vše tak, jako kdyby dávní rolníci opustili zatopenou ves včera.

Archeologové objevili čínské „bahenní Pompeje“ náhodou v roce 2003. Nejprve narazili na čtyři stavení, ale záhy vykopali z mnohametrových nánosů deset budov dalších. Kolem domů se nacházela pečlivě obdělávaná pole s pšenicí. Archeologové vykopali studny vyzděné pálenými cihlami, záchody, rybníčky, cesty pro povozy a dokonce i zbytky stromů, které kdysi skýtaly stavením i jejich obyvatelům stín před letním úpalem.

Pod bahnem se našly okované pluhy, otisky kopyt a paznehtů domácích zvířat a dokonce i otisky morušového listí dokládající, že obyvatelé vesnice chovali bource morušového a vyráběli hedvábí.

„Šlo o komunitu, která byla zcela soběstačná. Vše, co tito lidé potřebovali, si dokázali sami vyrobit. Zároveň jde zřejmě o lokalitu, kde začínala slavná Hedvábná stezka,“ říká americký archeolog Tristram Kidder z Washington University v St. Louis, který se na vykopávkách podílí.

Dávná potopa zaplavila rozsáhlá území na ploše 1 800 kilometrů čtverečních. Je tu tedy reálná naděje, že na odhalení čekají další vesnice, města, silnice, pole. Vědci už narazili na mohutnou zeď, která zřejmě ohraničovala zatopené město. I dobové literární prameny dokládají, že potopa, k níž došlo zřejmě v roce 10 či 11 našeho letopočtu, představovala katastrofu výjimečných rozměrů.

Škody na životně důležitých závlahových kanálech se nepodařilo odstranit před rokem 60 n.l. a celá oblast se vzpamatovávala z povodně až do 7. století našeho letopočtu.

Nejčtenější