Chobotnice poznává sousedy

Jaroslav Petr  |  Příroda
Ilustrační foto

Nejnovější výzkum italských biologů odhalil, že chobotnice pobřežní (Octopus vulgaris) je vyhraněná individualita.

Chobotnice pozná, kterého příslušníka vlastního druhu už v minulosti potkala a kdo je pro ni cizinec. Přesvědčivé důkazy o této překvapivé schopnosti chobotnic přinesl na svých stránkách prestižní vědecký časopis PLoS ONE.

Fikaní hlavonožci

Chobotnice a další hlavonožci jsou na jedné straně poměrně primitivní stvoření. Na druhé straně nás dokážou zaskočit svými schopnostmi a dovednostmi. Mají velmi dobrý zrak, protože jejich oko má podobnou stavbu jako komorové oko savců. Příroda sice vybavila chobotnice osmi chapadly, ale zvířata nepoužívají všechna chapadla stejně. Některá mají ve větší oblibě než jiná. Upřednostnění chapadla je ryze individuální záležitost a připomíná tak trochu preferenci levé nebo pravé ruky u lidských leváků a praváků.

K mistrovským kouskům patří trik, jaký provádí jeden druh tropické chobotnice se skořápkami kokosových ořechů. Dovedou si najít vyhozené skořápky z rozpůlených kokosových ořechů a využít je jako úkryt. Na písčitém dně, které nenabízí mnoho příležitostí ke schování před nepřáteli, si pak nosí chobotnice skořápku s sebou (viz níže přiložené video).

Se známými je nuda

Tým biologů vedený Elenou Tricaricovou z university ve Florencii zkoumal, nakolik dokážou chobotnice jedna druhou poznat. To je pro zvířata poměrně náročný úkol a mnohdy ho nezvládnou ani vývojově podstatně vyspělejší tvorové.

Vědci umístili dvě chobotnice do akvária tak, aby na sebe oba hlavonožci viděli přes skleněnou přepážku. Po nějaké době dostaly chobotnice opakovanou příležitost k přímému kontaktu, když byly vypuštěny do společné nádrže. Po této seznamovací fázi nastala chvíle odloučení, kdy chobotnice nebyly v kontaktu a ani se neviděly. Následně byly opět vypuštěny do společné nádrže. V některých případech se potkaly staré známé. Jindy ale vědci chobotnice prohodili a do jedné nádrže se dostala zvířata, která se nikdy předtím neviděla. Výsledek byl celkem jednoznačný. Staré známé nebyly setkáním nijak zvlášť rozrušené. Necítily potřebu se navzájem okukovat nebo dokonce jedna druhou zkoumat chapadly. Zcela jinak se však chovaly dvě cizí chobotnice. Ty na sebe byly vyloženě zvědavé a překonávaly se v pokusech o bližší poznání.

Chobotnice tedy rozeznávají své protějšky jako individuality a pamatují si, koho už potkaly a koho ne. Dlouho však tuto informaci ve svých primitivních nervových uzlinách neudrží. Zhruba po 24 hodinách už na předchozí setkání s jinou chobotnicí zapomínají.

Nejčtenější