Bude nás městem vozit plantáž?

Ivan Verner  |  Auta
Vítězný vozík soutěže Allivision09 bude pohánět řidič vlastní silou, elektromotor jen pomůže

Svět bez aut si dnes bohužel už neumíme představit. Jestliže zkusíme odhadnout, co bude za dvacet padesát let, nevyhneme se obrazu komunikací zaplněných individuálními dopravními prostředky. Těm dnešním se budou podobat jen v tom, že budou mít kola a vozit lidi. Je zajímavé, že některé nápady designérů, jež jsou dostatečně šílené, se sobě podobají, ať už pocházejí z Ameriky, nebo z Česka.

Představám, čím budeme my či spíše naši potomci jezdit, se pravidelně každým rokem věnuje například LA Auto Show. Ke kalifornskému Los Angeles se vždy na sklonku roku soustředí pozornost všech, kteří se automobily zabývají. Zdejší přehlídka vozů na další sezonu, koncepty a vůbec všechny expozice tak trochu zastiňuje soutěž, v níž si na žádný supersporťák nesáhnete. Všechny modely, které se do Design Challenge hlásí, jsou totiž zcela virtuální.

Není divu – auto, které poslouchá na slovo a samo si dojede pro novou zásobu energie, když mu dochází, ještě nikdo nevyrobil. Neexistuje ani to, které si na sebe před cestou jednoduše obléknete. Takové modely se tu už předloni objevily. Také na tom posledním ročníku Design Challenge soutěžilo několik dostatečně šílených nápadů. Ostatně, co se týká oné proklamované šílenosti, nenechají se v měření sil zahanbit ani domácí mladí designéři.

Svědčí o tom soutěž s názvem Allivision09 – Ideas for a Better World, kterou se rozhodla uspořádat společnost Allivictus společně s časopisem AutoDesign & Styling loni na jaře s cílem přispět k hledání nových myšlenek a řešení v oboru automobilového designu. Byla určena právě pro mladé. Vizí společnosti byl pokus odhalit blízkou budoucnost automobilu – dopravního prostředku vhodného pro individuální pohyb jednotlivce, nezatěžujícího život ve městech a přinášejícího radost a zážitek z pohybu.

Mezi hlavní kritéria, která měly soutěžní projekty splňovat, patřila jednoduchost, výjimečnost, spotřebitelská skromnost a samozřejmě estetická kvalita. Srovnání je o to zajímavější, že i tématem loňského Design Challenge v Los Angeles byly vozy pro mladé ve věku šestnácti až třiadvaceti let – pro lidi, kteří si neumějí představit život bez mobilu a internetu a jedním z prostředků jejich vzájemné komunikace je právě auto.

Tři vozy v jednom

Na straně jedné renomovaná vývojářská studia světových automobilových koncernů, na straně druhé přes šest set padesát designérů především z České republiky a Slovenska. Srovnáme-li výsledky, rozhodně se nemají mladí evropští designéři za co stydět. Ke třem nejlepším se svým návrhem automobilu, jenž lze rozdělit na dvě samostatná vozidla, přiřadil ziskem zvláštního ocenění třicetiletý Michal Kracik z Polska.

Ve spojeném stavu pojme auto z jeho návrhu až šest cestujících a dosahuje délky téměř pěti metrů. Po jeho rozdělení na dvě samostatná vozidla vznikne čtyřmístný a dvoumístný automobil. Porotci, mezi nimiž byli například prezident Unie profesionálních designérů Ivan Dlabač, designér společnosti Škoda Auto Václav Capouch či fotograf Tono Stano, ocenili hlavně velmi reálný koncept, který je sice technicky náročný, ale srozumitelně zpracovaný.

Tříkolku SNAP lze při cestě na delší vzdálenosti propojit do vláčku

Jeho hlavní výhodou by byla možnost mít místo dvou vozů – jednoho rodinného a pro delší cesty, druhého pro pojíždění po městě a za nákupy – pouze jediné auto, v němž jsou spojeny výhody dokonce tří samostatných jednotek. Spojený velký vůz a po rozdělení jeden čtyřmístný, druhý dvoumístný. Proces rozpojení je zcela automatický a vůz si sám vyhodnotí, zda je proveditelný a jestli neohrozí něčí bezpečnost.

Mezery v karoserii, které by v takovém případě vznikly, zaplní rychle tuhnoucí polymer, jenž se při opačném postupu opět promění v kapalinu připravenou pro další použití.

Vláček z motorek

Místo třetí obsadil v soutěži Allivision09 koncept SNAP teprve dvacetiletého Čecha Víta Bechynského. Tříkolka potěší majitele jízdou ve stylu motocyklu s naklápěcí kabinou. Pro delší cesty je možné „snapy“ propojit do jakéhosi vlaku. V něm lze bez potíží pracovat, popřípadě diskutovat se spolucestujícími sousedy. Také zde je napojení na společný podvozek a připojení jednotky mezi další pomocí silného magnetu zcela automatické.

Do jednoho takového vlaku se spojí celkem čtyřicet „snapů“. Po dojezdu do cílového města se opačným postupem rozpojí a každý z řidičů zamíří ke svému cíli. Výhody jsou zcela zřejmé a kromě ohleduplnosti ke krajině představují i vstřícnost k individualitě každého z majitelů vozítka. V neposlední řadě pak rozměry konceptu SNAP dávají naději, že přeplněné městské komunikace budou průchodnější.

Rostlina místo dieslu

Nejfuturističtějším či ještě lépe nejméně ortodoxním projektem je Skleník čtyřiadvacetiletého Michala Vlčka. Ten se rozhodl využít bioniky, a jednou provždy tak vyřešit problém s exhalacemi buď spalovacího motoru, či elektrárny, která je zdrojem pro akumulátory elektromobilů. Podstatou konceptu vozu je využití fotosyntézy využívající oxid uhličitý, jenž je produkován klasickými spalovacími motory, kdy se emisí stane naopak čistý kyslík.

Michal Vlček si představuje, že díky energii, kterou rostliny vyextrahují ze slunečního světla a vody, bude vozidlo energeticky soběstačné. Je to vlastně jakási pojízdná plantáž a potřebné mikroklima pro rostliny na ní pěstované bude udržovat prosklená karoserie, tedy onen proklamovaný Skleník. Vůz sám by měl vytvářet dojem organického, ladně se pohybujícího prvku, v němž musí dominovat lehkost.

Největším problémem vozidla Skleník je z dnešního pohledu zisk elektrické energie z procesu fotosyntézy v rostlinách

Tu podtrhnou i velká a štíhlá kola. Pochopitelně že fotosyntéza neposkytne tolik energie a bude potřeba jí co nejvíce šetřit. Voda pro zavlažování je umístěna v otevřené nádrži, kde se soustřeďuje z případných dešťových srážek. „Motor“ si vezme do práce nejdřív zahradník. Rostliny usadí do semeníku, jenž je usměrní v růstu tak, aby listy společně vytvořily co možná největší plochu pro dopad slunečních paprsků. Zároveň poslouží jako ochrana choulostivé části rostlin.

Princip co největšího zisku elektrického proudu ještě čeká na své objevení, ale designér Skleníku počítá s tím, že energie bude skladována v akumulátorech umístěných co nejblíže předním poháněným kolům. Nad jakousi pojízdnou plantáží bude sedět cestující. Lamely, jež se vytvarují podle zadní části automobilisty, budou opět průsvitné, řídit pak lze z obou sedadel dvoumístného vozu, protože joystick je umístěn mezi nimi. Systém manévrování je založen na otáčení zadní části s koly po půdorysu kružnice.

Chceš jet? Šlapej!

Půlroční zápolení mladých designérů vyhrál dvacetiletý slovenský návrhář Adam Damko a jeho koncept Sandman. Podle Václava Capoucha, jednoho z porotců a designéra Škody Auto, se jedná o tvarově čistý návrh, který je ve svém výrazu velmi suverénní a navíc nejlépe splnil kritéria soutěže. Dopravní prostředek Adama Damka je určen pro mladé, aktivní lidi, kteří mají rádi sport a potřebují levné a současně praktické vozidlo. K pohonu totiž slouží kombinace lidské síly a pomocného elektromotoru.

I proto je čtyřkolka co nejjednodušší, bez zbytečných doplňků, které by také znamenaly zvýšení hmotnosti. Přesto by měl osádku vozítka ochránit bytelný kompozitový rám, který je také hlavním nosným prvkem. Na něm jsou uchyceny i obě nápravy. Malý elektromotor je umístěn v náboji pedálového mechanismu a pomůže při překonávání táhlých či prudkých stoupání. Přenos otáček od pedálů na zadní nápravu obstará řetěz. Podle designéra Adama Damka by mohlo vozítko dosáhnout rychlosti padesáti až (s podporou elektromotoru) sedmdesáti kilometrů za hodinu.

Lepší využití síly jezdcových nohou umožní poloha v sedačce či spíš lehátku. K ovládání poslouží dvě páky po stranách lehátka sdružující další ovládací prvky.

V „El Ej“ nejsou odvážnější

Soutěž Allivision09, která měla uzávěrku na konci loňského srpna, se ve srovnání s prosincovou Auto Show v Los Angeles rozhodně nemá za co stydět. Zadání již šestého ročníku Design Challenge bylo také jednoduché – vůz pro mladé v roce 2030. Účast byla sice o něco skromnější, své projekty do ní přihlásilo šest designérských studií, patřily ovšem renomovaným značkám.

Vůz-skládačka Hero koncernu GE se bude vyvíjet spolu se schopnostmi řidiče ho ovládat

Evropu zastupovalo Audi, Ameriku GM, rovnou čtyři byli zástupci z agilního Japonska (i když je pravda, že se sídlem v tomto designu zaslíbeném koutu USA) – již tradiční účastníci Toyota, Honda, Nissan a Mazda. Kalifornské studio Audi vyslalo do soutěže dva související modely eSpira a eOra. Přestože první z nich připomíná volnou repliku prvních aerodynamických závodních vozů a druhé tak trochu vozítko na golf, mají být ovládány špičkovou technologií.

Tvůrci počítají se skejťáky – řízení vozu budou ovládat přesuny váhy těla řidiče. Designéři studia General Motors nabízejí něco jako stavebnici, kterou úplný začátečník nemusí umět ovládat. Stačí, když zadá souřadnice místa, kam chce dojet. S větší jistotou řidiče se mění vůz ze čtyřkolky v jednokolku, s níž lze zažít podobný adrenalin jako na motocyklu. Honda se svým Helixem se tak trochu opakuje.

Nápad, že se vůz bude přizpůsobovat tvarem a barvou okolnostem i řidiči, už tady totiž v trochu jiné podobě byl. Problém je v tom, že zatím doposud nikdo neví, jak toho dosáhnout. To Mazda má svůj projekt Souga vymyšlený sofistikovaněji. Sporťák pro mladé si budoucí majitel upraví podle svých představ přes internet a navíc bude mít k ruce zkušeného designéra.

Je třeba být šílenější

Ještě jednodušeji si vymysleli přizpůsobení vozu designéři ze studia Nissan Design America. Vozík V2G má vyměnitelnou karoserii podobně jako dnešní modely mobilů. Navíc ji lze recyklovat, takže místo šrotovného budou jeho majitelé zřejmě dostávat recyklovatelné…

O tom, že v jednoduchosti je síla, svědčí vítězství právě tohoto modelu v celé soutěži Design Challenge. Individualitu, kterou u dnešních automobilů nižší i střední třídy najde kupec velmi těžko, podporuje i poslední ze soutěžících vozů, jímž je LINK společnosti Toyota. Přišlo s ním studio Calty Design Research. Auto podobné nějakému předpotopnímu klepítkatci by mělo být součástí sociálního projektu, v němž ho budou mít k dispozici skupiny mladých lidí.

Projekt počítá s tím, že to budou především studenti, kteří tak bez větších finančních nákladů, zato s vlastní invencí vozík využijí a podělí se o něj podobně, jako jsou dnes sdíleny nejen informace třeba na Facebooku. Všechny návrhy, byť sebešílenější (ať z Evropy, Ameriky, nebo Japonska), ovšem počítají s tím, že ani v budoucnosti se bez aut neobejdeme. Možná, že je načase být ještě šílenější.

Zdroj: MF Plus

Nejčtenější