BIO - tři písmenka nad zlato

Ivan Verner  |  Příroda
Ilustrační foto

Přítel si je naprosto jist. Biopotraviny jsou především popcorn a kola. Vždy, když vezme celou rodinu za trest do bia na nějaký psychologický film, snaží se jim úděl vylepšit právě těmito produkty.

On je ovšem trochu mimo. Za celebrity u nás považuje Karla Gotta a ještě tak možná Václava Klause a když mu někdo řekne, že biopotraviny prodělávají velký boom, vzpomene si, jak jeho povedený synáček s tím největším balením pražené kukuřice nedopatřením praštil na zem, a dodá, že to nebyl ani tak velký bum jako spíš křup křup. To ovšem nic nemění na onom boomu. V minulém roce se takzvaných biopotravin prodalo po světě podle odhadů za jeden bilion korun.

Tři písmena se stala zaklínadlem. Je celkem jedno, zda to jsou „bio“, nebo „eko“. Lidé na to slyší a rádi si něco připlatí v domnění, že dělají něco pro sebe a něco pro přírodu. Jeden šéfkuchař z renomovaného pražského restaurantu si pochvaloval, že pro své hosty připravuje jídla z ekologicky chovaného skotu. Jezdí pro něj osobně do průmyslem nepoznamenaného koutu Šumavy. Svým vozem, „esúvéčkem“, který žere dobrých dvanáct litrů, dohromady skoro čtyři stovky kilometrů.

Jiné klapky na oči z oněch tří písmen zase měla kolegyně, která znechuceně pohlédla do mého nákupního košíku, když jsme se potkali v jedné z poboček obchodního řetězce, a utrousila cosi o éčkách. V mém košíku byla originální japonská sójová omáčka a kečup od známé, leč zde nejmenované firmy, zatímco v tom jejím se skvělo několik kelímků s produktem, který staví když ne mrtvé na nohy, tak alespoň pomáhá proti zácpě, průjmu, tloušťce, depresi, chřipce; jediné, vůči čemu je bohužel bezmocný, je krátkozrakost.

Takže zatímco tradiční omáčka a kečup se obejdou bez čehokoli, onen zázrak nikoli. Což lze přečíst jen s výborným ostřížím zrakem. Nedá se říci, že výrobci „bio“ nemluví pravdu, jen jsou poněkud jednostranně orientovaní. Jako při slavnostním otevření jedné nové exkluzivní prodejny bioproduktů. Vlastní ji společnost, která dodává potraviny na trh už dvě staletí. Na biopotraviny se orientuje až posledních třicet let, před dvěma sty lety prý bohužel o biopotravinách neměli ani páru…

Někdo se tomu může zasmát, ale realita zase tak legrační není. Biopotraviny si totiž vyprodukují i ti, kteří nemají peníze na hnojiva a vůbec všechny vymoženosti moderního zemědělství – třeba v zaostalých oblastech Afriky. Zdá se, že ze svých výrobků ale tolik radosti nemají.

Jestliže se opřeme o definici biopotravin, tedy produktu ekologického (případně organického či biologického) zemědělství, kdy hospodář musí vynechat umělá hnojiva a chemické ošetření, neřkuli geneticky modifikované rostliny, pak ji právě zde naplňují. Nedá se však říct, že právě proto jsou zdejší potraviny zdravější.

Absence chemie je ostatně i u evropských bioproducentů spíše proklamací – dusík v mrkvi je stejný, ať pochází z chlévské mrvy, či z koupeného hnojiva. S tvrzením, že biopotraviny jsou zdravější, lze rovněž polemizovat. U produktů neošetřených proti škůdcům, plísním a tak dále se pravděpodobněji setkáme například s látkami startujícími alergie.

Vědecké studie doposud ani neprokázaly, že by biopotraviny měly mít více zdraví prospěšných látek než ty z komerční produkce. Rozsáhlé a průkazné testy z chovu prasat na několika stovkách farem v USA varují, abychom nepropadali bezhlavě módě a reklamě. Prasátka z konvenčních chovů měla daleko nižší počet výskytu parazitů a patogenů než ta, která byla chována přírodně. U nich se dokonce objevil svalovec (Trichinella spiralis), který byl jinak u domácích zvířat dávno vymýcen.

Citelný zásah pěstovanému povědomí, že „organické“ je zdraví prospěšnější, daly i závěry tříletého výzkumu vědeckého týmu doktorky Ailsy McKenzie z Newcastle University. Po několik týdnů byla krmítka v zahradách severní Anglie zásobena z jedné poloviny „biozobem“, z druhé pak zobem konvenčně pěstovaným. Po malé přestávce, kdy byl obsah krmítek vyměněn, se rozjelo druhé několikatýdenní kolo testu.

Další zimu pak byly vzaty zcela jiné vzorky. Výsledek byl pokaždé stejný – ptactvo dalo jednoznačně přednost zrní konvenčnímu, opeřenci se ho při výměně vzorků dokonce raději vydali hledat, než aby konzumovali to, které měli u zobáku. Volně žijící ptáci potvrdili, co už bylo předtím pozorováno u kanárků v zajetí.

Výklad (opomeneme-li vysvětlení, že ptáci neumějí číst, a nevědí tedy, co je zdravé) spočívá v tom, že biozrno má o deset procent méně proteinů, tedy látek důležitých pro přežití v zimních měsících. Nezabývá se tím, zda ekologické zemědělství je opravdu ekologické (i to je totiž sporné, například vzhledem k menším výnosům, a tudíž větším obhospodařovaným plochám), ani tím, jak konvenční hospodaření přírodě opravdu škodí.

Ať už jsme ale příznivci jakéhosi nového „bionáboženství“, nebo ne, jedno je jisté. Svět se rychle dělí na dvě kasty – na ty, kteří jsou bohatí a mohou si dovolit biopotraviny spolu s těmi, kteří jsou tak chudí, že si nic jiného dovolit nemohou; na straně druhé jsou pak všichni ostatní.

Zdroj: MF Plus

Nejčtenější