Bezpilotní letouny, vraždící stroje bez soucitu

Karel Javůrek  |  Technika

Minulý týden jsme psali o pokroku v oblasti automobilů bez řidiče. Díky mnoha kamerám a senzorům dokážou jet bez lidského zásahu i na rušné silnici a vyhýbat se překážkám. Podobné technologie se samozřejmě objevují i u armády, kde se však jedná především o dálkově ovládané stroje a letouny.

Člověk v pozici pilota začíná být stále více nahrazován automatizovanými systémy. Jeho smysly jsou díky bezdrátovým signálům přenášeny i několik kilometrů vzduchem. Reálná přítomnost člověka v letadle je potom téměř zbytečná a z mnoha ohledů nevýhodná.

Průzkum, útok i pomoc

Bezpilotní letouny se často označují jako drony či UAV (Unmanned Aerial Vehicles, vzdušné dopravní prostředky bez posádky). Rozlišují se dle způsobu použití. Můžeme se tak setkat se speciálními průzkumnými modely, logistickými transportéry pro přepravu materiálu nebo i bojovými prostředky, které jsou vybaveny zbraňovými systémy. Stejně jako u jiných strojů této kategorie se už často dává přednost vícefunkčním typům, které mají větší možnosti použití a jejich výbavu lze snadno modifikovat dle potřeby.

Modely některých bezpilotních letounů

I když je spektrum různých typů, modelů a velikostí rozsáhlé, v obecném měřítku lze všechny bezpilotní letouny rozdělit na dva základní druhy. První spoléhá na bezdrátové ovládání a může být vybaven i zbraněmi a bombami. Druhý spoléhá na přesně předurčené trasy, což se týká například skenování určitého okolí.

Plně automatizované drony zatím slouží jen pro tyto jednoduché úkoly, brzy však začnou být využívány i pro pokročilejší úlohy. Mezi nimi je například přenos materiálu či zásob z jednoho bodu do druhého, včetně automatického návratu do domovské základny.

Až pět let ve vzduchu bez přerušení

První bezpilotní letouny se objevily již během druhé světové války. Současná generace využívá především satelitní přenos bezdrátových signálů, které jsou vysílány ze základny umístěné na libovolném místě Země. Letouny jsou kromě základních kamer vybaveny také celou řadou senzorů, které může vzdálený operátor snadno použít pro lepší analýzu okolí.

Protože drony nemusí brát ohled na pilota uvnitř, mají velkou přednost především v menších rozměrech, hmotnosti a také v době letu. Běžné bezpilotní letouny zatím využívají klasické palivo, ale vzhledem k tomu, že se během letu nedá doplnit, je tento systém v nevýhodě a možná bude nahrazen. K dispozici je řada projektů, mezi kterými nechybí solární systém s bateriemi, přenos energie pomocí výkonného laseru ze země (pouze na vzdálenost přibližně deseti kilometrů).

Právě před několika dny byl pokořen rekord, kdy bezpilotní letoun – v tomto případě vrtulník – poháněný laserovým paprskem zůstal ve vzduchu více než dvanáct hodin. Výsledek předchůdce v podstatě zdvojnásobil. Zatím ale jen v laboratorních podmínkách, viz krátké video:
 

Zajímavý je také projekt s pracovním názvem „Vulture“. Měl by umožnit neuvěřitelně dlouhý let – až pět let bez jakéhokoli přerušení a nutných servisních úkonů. Využívá samozřejmě solární kolektory a je určen především jako pozemní satelit, který dokáže snímat okolí. Zatím nejdelší let na světě se uskutečnil před dvěma lety a trval přes osmdesát hodin.
Solární projekt Vulture počítá s pětiletým bezúdržbovým letem

Přehled známých dronů si můžete prohlédnout na Wikipedii. Neděláme si samozřejmě iluze, že armáda nemá v zásobě a ve vývoji další typy. V sekci s Českou republikou nechybí ani „Sojka III“, která dokáže létat rychlostí až 180 km/h, poradí si s nákladem o hmotnosti 30 kilogramů a doba letu se pohybuje kolem jedné až tří hodin dle zatížení a rychlosti. Maximální vzdálenost od základny je až 100 km.

Drony samozřejmě nemusí sloužit pouze v armádě. Za všechny nabízíme obrázek vrtulníčku německé firmy MicroDrones, který se dá využít pro focení z výšky. Na webu v sekci Mediacenter mají pěknou galerii.

Mohou celebrity střílet na takové komáry nad svou zahradou?

Smrt stiskem „herního“ joysticku

Bezpilotní letouny jsou poměrné levné, například typ Reaper je v prodeji za přibližně 6 až 13 milionů dolarů dle výbavy. Jejich cena dokonce i pomalu klesá. Spojené státy používají ve válce s Afghánistánem údajně třicet šest ozbrojených bezdrátově řízených dronů, jejich počet by se během příštího roku měl navýšit až na celkem padesát kusů. Na světě je v každý okamžik ve vzduchu minimálně čtyřicet dronů.

Na videu si prohlédněte Reaper MQ-9. Může létat až 42 hodin bez doplnění paliva.
 

CIA dle oficiálních zpráv používá bezpilotní letouny pro eliminaci „teroristických vůdců“. Jak už to tak ale bohužel bývá, umírají i nevinní lidé. Po bombových útocích pomocí bezpilotních strojů zemřelo v Pákistánu dle odhadů 750 až 1 000 lidí od roku 2006, přičemž se podařilo zabít kolem dvaceti vůdců a důležitých osob teroristických organizací jako Al-Kajda nebo Taliban. Počet útoků pomocí těchto letounů se za doby Obamovy vlády zvýšil. Zatímco v roce 2008 se jednalo celkem o 34 útoků, během prvních deseti měsíců roku 2009 jich bylo už čtyřicet tři.Jak takový bezpilotní útok probíhá? Vše je řízeno ze vzdálené základny, kde se nachází nejen několik velkých displejů s obrazem kamer integrovaných v dronu, ale také joysticky a ovladače pro ovládání či střelbu. Jak to vypadá v takzvaném GCS (Ground Control Station) se můžete podívat na tomto videu, kde dvoučlenný tým na simulovaném prostředí zkouší i simulovaný útok. Tato stanice je určena pro nejpoužívanější bezpilotní letadla Predator nebo Reaper:
 

Zahrajte si na vojáčka

Stroje ale nejsou dokonalé. Z uniklých vojenských materiálů, které nedávno poskytla organizace Wikileaks, je vidět, že třeba loni v květnu byl jeden Reaper v Afghánistánu sestřelen. Přestal komunikovat a zřítil se. Podrobnosti si můžete přečíst na této stránce.

Zobrazení a systém boje se v mnohém neliší od počítačových her. Některé nabízí různorodé mise téměř ve stejném stylu, kdy hráč řídí bezpilotní bombardér. Pokud již nepatříte mezi otřelé hráče akčních her, můžete se na nahrávku ze hry podívat například na tomto videu.

Game over, jenže teď už doopravdy

Bezpilotní letouny se zbraňovými systémy se neustále rozšiřují, ale jejich používání s sebou nese i úskalí. Operátoři – ne, opravdu jim neříkejme piloti – totiž nejsou v nebezpečí, vše si ovládají v klidu z velícího střediska. Jakákoli akce je i přes dodatečné schvalování až nebezpečně snadná, čímž se ještě zvyšuje odloučení od „reality“. Zabití člověka je tak pouhým stiskem na ovladači a pouhým odstraněním objektu na obrazovce.

Nedávno uniklá videonahrávka útoku navíc ukázala, že kontrola cíle je až neskutečně nízká. Vojákům ve vrtulníku stačilo k odsouhlasení útoku pouhé podezření držení zbraně; žádné vyšetřování, žádné tajné informace, žádná přesnost a preciznost, která by se dala v 21. století přinejmenším očekávat. Výsledkem bylo zabití několika civilistů, dětí, včetně reportéra s kamerou.
 

Většina mladých vojáků vyrostla právě na akčních hrách. U takto odloučených systémů, kdy jim nehrozí žádné nebezpečí a minimalizuje se tím případný pocit viny, nervozita i stres, je zabíjení lidí jen rutinní pracovní dobou mezi snídaní a obědem a spuštění nové mise.

Nejčtenější