Benátská upírka

Jaroslav Petr  |  Historie

V roce 2006 objevili italští archeologové na benátském ostrově Lazzaretto Nuovo v hromadném hrobu obětí moru z 16. století lebku ženy, která měla mezi čelistmi vzpříčenou cihlu. To byl v té době obvyklý způsob, jak se chránit před domnělým upírem. Nejnovější výzkum ostatků týmem archeologa Mattea Borriniho odhalil o oběti dávného protiupírského rituálu další pozoruhodné údaje. Kriminalistická rekonstrukce obličeje „benátské upírky“ neodhalila nijak démonickou tvář. Ukázala celkem všední tvář staré ženy a potvrdila fakt, že obětí pověr a předsudků se mohl stát prakticky kdokoli.

Ke vzniku víry v upíry zřejmě významně přispělo nepochopení přirozených hnilobných procesů probíhajících v mrtvém lidském těle. Rozkladem tkání žaludku vzniká tmavá tekutina, která vzhledem připomíná krev. Tato tekutina může někdy vytékat mrtvolám z nosu nebo úst. V dobách epidemií hrobníci často otevírali hroby, aby do nich uložili nové mrtvoly. Přitom se jim někdy nabídl pohled na nebožtíky z „krvavými“ ústy.

Není divu, že je považovali za upíry, kteří vstali z hrobu, aby sáli krev živým. Upírům bylo připisováno i vyvolávání smrtících epidemií. Dobová pověra říkala, že upír sesílá na svět mor jen tím, že žvýká tkaninu rubáše. Aby se v tom nebožtíkům podezřelým z upírství zabránilo, vráželi exorcisté mrtvolám do úst kameny nebo cihly.

Tým Mattea Borriniho prověřil izotopové složení kostí „benátské upírky“ a zjistil, že se žena živila především zeleninou a obilovinami. Takový jídelníček byl typický pro příslušníky chudých vrstev. Žena se dožila možná až sedmdesáti let. Zcela jistě zemřela po šedesátce. To bylo v té době skutečně úctyhodné stáří.

Mezi současníky benátské stařeny mohl její pokročilý věk vyvolat podezření, že žena vládne nadpřirozenými schopnostmi a dokáže pomocí černé magie vzdorovat stáří i smrti. Od toho byl k přímému obvinění z čarodějnictví opravdu jen kousek.

Z čarodějnictví byly nejčastěji obviňovány staré ženy. Osamělé, chudé, nešťastné a slabé vdovy lidé považovali za zvláště náchylné ke svodům temných sil. Představovali si, že stařeny jen těžko odolají ďáblovým slibům bohatství, moci a sexu. V dobách vrcholících honů na čarodějnice mezi rokem 1550 a 1650 bylo obviněno z černé magie více než 100 000 lidí a 60 000 z nich bylo popraveno.

Centrem honů na čarodějnice se stalo Německo. Itálie byla v tomto ohledu relativně umírněná. Přesto i tam docházelo k čarodějnickým procesům a pověry týkající se čarodějnic a upírů tu byly velmi živé. Tradovalo se například, že čarodějnice zabíjejí malé děti a jedí jejich maso.

Nejčtenější