Antická recyklace

Jaroslav Petr  |  Historie
Ilustrační foto

V antickém Římě bylo sklo běžným materiálem. Jeho výrobu se Římané naučili od obyvatel dnešní Sýrie a Palestiny, kteří zvládli foukání skla pomocí sklářské píšťaly někdy během 1. století př.n.l.

Na soumraku římského impéria však byla na jeho severních výspách o kvalitní sklo nouze. Svědčí o tom analýzy římského skla z 3. a 4. století n.l. nalezeného v Anglii. Zvláště ceněné bylo čiré, bezbarvé sklo, pro jehož výrobu se používaly nejrůznější odbarvovací přísady, především antimon a mangan.

Například římský císař Nero koupil dva poháry z bezbarvého skla za částku odpovídající čtvrt milionu dolarů. Dodnes není jasné, kde se toto čiré, bezbarvé sklo vyrábělo. Podle některých badatelů využívali skláři k jeho výrobě písky těžené v Itálii. Podle jiných odborníků bylo centrem výroby bezbarvého skla Porýní.

Tým vedený archeoložkou Caroline Jacksonovou z University of Sheffield zjistil, že sklo pocházející z antické Anglie bylo odbarvováno buď antimonem nebo manganem. Početné vzorky však obsahují obě odbarvující přísady. To si badatelé vysvětlují recyklací skla.

Střepy byly příliš vzácné, než aby je dávní obyvatelé Anglie jen tak vyhodili. Posloužily k výrobě nových věcí. Při tavení střepů se pomíchalo sklo obarvené antimonem a manganem.

Foto: Shutterstock

Nejčtenější