Alter ego

Jan Kalina  |  Věda

Nemusíte být nutně schizofreniky, abyste se stali majiteli druhého já. Než se pojem alter ego spojil v lidském vnímání s rozdvojením osobnosti v patologické klasifikaci, byl přirozenou součástí lidského bytí. Alter ego hraje v lidském životě velice podstatnou roli, i když se těžko definuje. S druhým já pracuje mnoho psychologických škol, alter ego má svůj význam ve filozofii a stalo se rovněž nedílnou součástí i psychiatrické patologie. Navíc je druhé já obrazem postav mnoha literárních autorů…

Alter ego je součástí lidského bytí už od prvních kultur. Pro přírodní národy byla práce s druhým já součástí mnoha rituálů a každodenní agendy. Stačí jen zalistovat v knihách rumunského religionisty Mircea Eliadeho (Mýtus věčného návratu nebo Šamanismus a nejstarší techniky extáze) a zjistit, že schopnost komunikace s druhým já povyšovala jedince ve společenské hierarchii a člověk, který byl schopen nechat své druhé já ovládnout vlastní tělo, byl vnímán jako vyvolený.

Podobné popisy se objevují v knihách i dalších religionistů z přírodních kultur celého světa. Určité projevy druhého já byly i v naší kultuře zaznamenány a podle toho, jaký měly průběh, se buď staly projevem osvícení (popsané případy, kdy druhé já komunikovalo třeba s Pannou Marií), anebo objektem exorcismu (pokud bylo druhé já identifikováno jako ďábelské vtělení).

Zhruba posledních sto let ale podobným přehnaným projevům alter ega dalo smrtelnou ránu, takže na podobné jedince většinou nahlížíme jako na blázny a v horším případě je zavíráme do ústavů. Souvisí to s obecně vnímanou definicí normality, která má kromě své vědecké definice také tu silnější – společenskou.

Ta je vždycky ovlivněná hlavně středoproudým míněním, a tedy není úplně nakloněná všem výstřelkům. Nepřizpůsobivé jedince vyčleňuje na okraj, směje se jim, anebo se je pokouší léčit (krásně je to vidět třeba ve filmu 12 opic).

Role jako alter ego

Je zajímavé, že společenské mínění na jedné straně určité projevy druhého já omezuje, na straně druhé je v jiné formě, tedy hraní rolí, naopak naprosto vyžaduje. Společenské role nejsou v přeneseném významu nic jiného než jen další projevy alter ega. Jen si vezměte, co by se stalo, kdybyste se v komunikaci se šéfem projevili naplno v plné síle své osobnosti. Asi byste dostali padáka. A tak je lepší při příchodu do práce nasadit masku spokojeného, věčně zaměstnaného, ale plně výkonného pracanta, který dokáže být servilní, když si to nadřízený žádá.

Kolikrát jste něco podobného museli udělat třeba i v komunikaci s obchodním partnerem? Ale to přece nejste vy, vstoupili jste pouze do role a stali se někým jiným. Vaše druhé já vyplulo na povrch a dokázalo vám vybojovat výhody. Další roli máte pro svou partnerku, něco jiného asi hrajete na sousedy, a čím jste starší, tím víc rolí vám ovládá život. Jenže bez nich to nejde, protože důsledky projevu skutečné osobnosti by mohly být katastrofální.

Jen si vzpomeňte na film Lhář, lhář, kdy Jim Carrey ztratí schopnost hrát role a skutečné pocity ho dokonale ovládnou. Taky jste si říkali při sledování filmu, že něco podobného by se vám stát nemohlo, protože vy na tom nejste tak špatně, aby vás podobná událost mohla zničit? Jestli ano, tak jste na tom ještě o malinko hůř, protože už hrajete něco i sami na sebe. Pamatujte si, že schopnost hrát role patří k základní psychologické výbavě pro přežití v současné společnosti, bez ní byste asi zase skončili někde v péči odborníků.

Pokud vás druhé já v teorii rolí zajímá o trošinku víc, pak doporučuji ke čtení práce autorů z psychologické školy, která se nazývá transakční analýza – na začátek je ideální kniha otce-zakladatele Erika Berneho (Jak si lidé hrají, Dialog, 1992) a do složitějšího propletence hraní rolí vás zatáhne jeho pokračovatel Thomas A. Harris (Já jsem OK, ty jsi OK, Pragma, 2002).

Transakční analýza je komplexní psychologická teorie, která vám dokáže vysvětlit všechny aspekty lidské psychiky, ale pro pochopení vnímání alter ega v lidském chování stačí pár příkladů konkrétních společenských rolí, jak je Eric Berne nadefinoval. Pojmenovává je sice jako hry s konkrétním scénářem, ale vzhledem k pravidlům, která při hře jedinec respektuje, se dá říct, že jde o druhé já. Role jako alkoholik, kazisvět, drahoušek anebo dlužník jsou alter ega, která pomáhají jedincům uniknout z tíživé anebo problematické reality.

Za alter ego může Freud

Základní princip Berneho teorie alter ega vychází z jeho původního psychoanalytického zaměření, i když se později s myšlenkami psychoanalytické školy a názory Freuda rozchází. Do své teorie přenáší trojí stav ega, jak ho známe od Freuda. Jen Id přejmenovává na Dítě v nás, Ego je dospělý v nás a Superego označuje jako rodiče v nás. Zachovává jim podobné i základní charakteristiky.

Možná proto, že freudovské dělení Id, Ego, Superego je jednoduché a výstižné, ale zároveň je to nejjednodušší pohled na možnosti druhého já. Jde o tři vrstvy lidské osobnosti, které jsou spolu v konfliktu a každá z nich se pokouší prosadit své zájmy. V některých situacích ovládne chování Id, jindy může být člověk pod vlivem Superega. Na první pohled se to zdá složité, ale pokud si to vezmete triviálně, pak můžete Id označit jako pudovou složku, Ego jako myslící a Superego jako hodnotovou.

Opravdu názorný, i když hodně zjednodušující model jsem kdysi slyšel na jedné přednášce. Nemohu ovládnout pokušení vám ho přetlumočit. Id ovládá tělo, když s vámi lomcují pudy, třeba když vidíte nějakého zajímavého sexuálního partnera a velice toužíte s ním něco zažít. Pokud by Id dál vládlo, asi se o to pokusíte naprosto primitivní metodou.

Jenže v tu chvíli přichází na scénu Ego, které přemýšlí, jak kultivovaně oslovit a zaujmout, možná zvažuje i rizika, aby se nakonec do toho zapojilo Superego, které najde superrozumné zdůvodnění toho, proč se na to vykašlat. Psychoanalýza rovněž definuje některé z rolí, které jsou určitým nástupem druhého já, jen je nazývá obrannými mechanismy.

Určitě stojí za podrobnější prostudování, protože si najednou uvědomíte, proč trávíte tolik času na sociální síti převlečený do jiného kabátu – dalšího svého alter ega anebo při hrách na počítači v roli, kterou by vám život určitě nedovolil hrát. Už se prokázalo, že pokud je frustrace ze skutečného života opravdu veliká, může se virtuální alter ego stát hlavním životem a návraty do reality jsou naopak jen nutným zlem.

Alter ego a hraní příběhů

Internet, sociální sítě a hry poskytují k vytvoření alter ega velký komfort. Jedinci, kteří jsou v reálném životě neúspěšní, si klidně mohou zahrát milionáře, stydlivý vystupuje jako druhý Casanova a bojácný může děsit své okolí. Je to tu jednodušší než v reálném životě a pořád je dost jiných, kteří vám tuto hru mohou sežrat. Až se dostanete k filmu Gamer, sledujte pečlivě, jak roste sebevědomí chlapci, který na dálku řídí nejlepšího bojovníka, anebo jak dobře se cítí v kůži krásné ženy tlustý muž. Jejich alter ego naplňuje to, co by sami asi nezvládli.

O kousek dál ve vnímání druhého já se dostal odpadlík z Freudovy „stáje“ a zakladatel analytické psychologie Carl G. Jung, který v rámci procesu individuace pojmenoval několik vzorových příběhů – archetypů. Zjednodušeně řečeno jde o historky, jimiž si každý člověk musí projít – třeba jako hrdina musí bojovat, zápasit, prohrát a znovu se zrodit posilněný (určitě si vybavíte spoustu filmů, pohádek anebo knih, kde hrdina účinkoval – naposledy třeba v Cameronově Avatarovi).

Vliv archetypů je často provázen hodně intenzivním prožitkem pramenícím z osobní zkušenosti, filmu nebo knihy a může ovládnout osobnost jedince natolik silně, že jde o alter ego. Z archetypů, které analytická psychologie definovala, je alter egu asi nejblíž Stín, který je nositelem vašich špatných vlastností, Anima a Animus, kteří zastupují vliv druhého pohlaví.

Alter ego je součástí každého člověka, a i když si to nechce připustit, je vliv všech druhých já na jedince podstatný. Je jen otázka, zda větší vliv znamená menší normalitu nebo naopak. Jediné, co můžeme říct naprosto jistě, je, že alter ego upravené pro dnešní svět je vždycky víc vidět než skutečné já.

Zdroj: VTM Science

Nejčtenější