165 milionů let v kamenném objetí

Helena Vrecková  |  Příroda

V Číně byl objeven nejstarší fosilní záznam pářícího se hmyzu. Dvě pěnodějky zůstaly navždycky propojené v kameni.

Vědci zabývající se životem zvířat se zároveň zajímají i o způsob jejich rozmnožování. V rámci celkového přehledu je však důležité znát i evoluční změny, ke kterým v průběhu milionů let došlo. A to jak ve stavbě těla, tak v chování. Hmyz nevyjímaje.

Zatímco však nynější chování hmyzu mohou vědci relativně snadno sledovat a vytvořit si tak jasnou představu o jejich životě a páření, dozvědět se něco o jejich evoluci rozmnožování je velmi složité. Zkameněliny většinou neposkytují pohled na pářící se hmyzí pár.

Nalezená fosilie a její grafická rekonstrukce. Zdroj: PLoS ONE
Nalezená fosilie a její grafická rekonstrukce. Zdroj: PLoS ONE

Navždy propojeni

Během let se vědcům podařilo získat přibližně 33 dokladů o pářícím se hmyzu různého druhu. Byli mezi nimi komáři, světlušky, svítilky, vodoměrky, včely a mravenci. 27 z nich bylo zachyceno v jantaru. Nejstarším záznamem byl doposud pár pakomárů zachovaný v jantaru z Libanonu.

Nyní však vědci v Číně objevili 165 milionů let starou fosilii pářících se pěnodějek. Pěnodějka (Cercopis) je malý skákavý hmyz. Své jméno získala podle ochranného pěnového obalu, který si vytváří kolem sebe larvy vyfukováním vzduchu do vylučovaného sekretu. Objev tak popírá jakoukoliv evoluci v rámci způsobu rozmnožování pěnodějek.

Jedná se o nejstarší záznam pářícího se hmyzu, který kdy vědci objevili. Navíc se jedná o fosilii dokonale zachovalou s velkou vypovídající hodnotou. Pár je k sobě otočen břichy a propojen pohlavními orgány. U samečka je evidentní pokrčení a zkroucení nohou v oblasti břicha, ke kterému došlo během páření. Podle vědců mohli být pěnodějky také k sobě natočené boky (jako současné pěnodějky), ale postupným kameněním mohlo dojít k mírnému posunu pozic. To však nic nemění na skutečnosti, že si tento druh hmyzu zachoval stejný způsob páření celých 165 milionů let.

Pěnodějky si zachovaly stejný způsob páření celých 165 milionů let. Zdroj: PLoS ONE
Pěnodějky si zachovaly stejný způsob páření celých 165 milionů let. Zdroj: PLoS ONE

Potřeba znalostí o vývoji druhů

Vědci zkoumali více než 1200 vzorků z lokalit Daohugou, Mongolska a Číny. Podle jednoho z autorů studie, Dong Rena, poskytuje tato fosilie zajímavý pohled na chování hmyzu, které se ani během milionů let nezměnilo.

Znalosti evolučních změn různých druhů jsou pro vědce důležité stejně tak jako znalosti jejich současného vzhledu a chování. Mapování těchto změn napomáhá vědcům orientovat se ve vývoji podmínek a prostředí na Zemi.

Pro představu, nalezená zkamenělina určitého druhu před evoluční změnou nutí vědce pátrat po příčině, která daný organismus „popostrčila“ k této změně. Například nedostatek potravy donutil mnohé druhy ke změně velikosti, některé druhy zvířat se přesunuly ze stromů na zem, atd. Některé změny u více druhů navíc mohou mít stejnou příčinu ve změně klimatu nebo přírodní katastrofy, která změnila jejich přirozené prostředí.

Nejčtenější